wz




Cesty do hlubin starých dolů, štol a jiných podzemních zákoutí

Tahle sekce je věnována starým i novým důlním dílům včetně starých důlních povrchových prací (odvaly, pinky, jámy, ...), které jsem navštívil.
Zatím je zde málo informací, postupně toho bude přibývat...

STARÁ DŮLNÍ DÍLA V JESENÍKÁCH

Výňatek z článku "STARÁ (OPUŠTĚNÁ) DŮLNÍ DÍLA V JESENÍKÁCH"
Autor: Ing. Jaroslav Kočandrle, CSc., Geologie Rýmařov s.r.o.

Úvod
Jeseníky jsou oblastí s rozsáhlými pozůstatky báňských prací (těžebních či kutacích), realizovaných po staletí při snaze řady generací o využití přírodních surovinových zdrojů, hlavně zlata a drahých kovů v dobách pozdějších. Stará důlní díla jsou rozseta po celých Jeseníkách (v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky i mimo ní) a stala se v podstatě součástí krajinného rázu tohoto pohoří - řada starých důlních děl jsou dnes významnými zimovišti netopýrů, často jsou předmětem zájmu mineralogů a v neposlední řadě nám dokumentují technickou zručnost našich předků. Prakticky na katastru každé obce dnes nacházíme více či méně zřetelné stopy po kutací či těžební činnosti, pocházejících z různých časových období počínaje s největší pravděpodobností Kelty ve 2.až 1. století př. Kr. (doba největšího rozkvětu keltské kultury v našich zemích) až do doby nedávno současné.

V Jeseníkách je množství otevřených důlních děl. Jedná se buď o tzv. stará důlní díla, kde poslední majitel či provozovatel není znám či neexistuje a opuštěná důlní díla, vyražená a likvidovaná po roce 1945, převážně v padesátých a na počátku šedesátých let. V průběhu času dochází u starých, resp. opuštěných důlních děl k postupné ztrátě stability, která je funkcí fyzikálně mechanických a přetvárných vlastností horninového masivu, hloubky důlního díla pod povrchem a prostoupenosti horninového masivu (kvalita ploch mechanické diskontinuity, jejich výplně, průsaky vody a pod.). Pokud dojde k překročení meze pevnosti nadložních hornin, dochází postupně k závalu důlního díla, který se může projevit až na povrchu (poklesová kotlina, zátrhy a v neposlední řadě i ke znovuotevření důlního díla).
Rozsah starých důlních děl je v Jeseníkách velký.

Stručná historie starých důlních děl v Jeseníkách a okolí

Období do roku 1945
Nejstarší stopy dolování v Jeseníkách pocházejí s největší pravděpodobností už z období před naším letopočtem, kdy bylo území našeho státu obýváno mimo jiné Kelty, kteří dokázali intenzivně využívat nerostné bohatství a prokazatelně těžili některá ložiska zlata, grafitu a železa - z hornických historiků tuto možnost připouští jak Pošepný, tak i Bílek . Přímé důkazy o prospektorské a těžební činnosti Keltů se nedochovaly s ohledem na skutečnost, že rudní výskyty (hlavně zlato a železné rudy) byly předmětem zájmu mladších generací a staré stopy po těžbě (původní keltská rýžoviska či doly) jsou setřeny následnou těžbou v dobách pozdějších.
Po příchodu Slovanů byla předmětem zájmu hlavně ložiska železných rud (hlavně jejich oxydační a cementační zóna), v pozdější době se zájem rozšířil i o exploataci drahých kovů s tím, že po využití dostupných částí sekundárních ložisek se těžební činnost obrátila na ložiska primární, hlavně na zónu oxydační a cementační a po vyčerpání svrchních partií postupovala těžba do větších hloubek. Za počátek podzemní těžby drahých kovů považují historici druhou polovinu 12. a větší část 13. století, kdy došlo k velké kolonizaci Jeseníků právě v souvislosti s prospektorskou a následně těžební činností.
K největšímu rozmach těžby došlo v 15. a 16. století a těžba s menšími či většími výkyvy pokračovala až do období počátku třicetileté války, která prakticky zlikvidovala veškerou těžbu v naší oblasti. K dalšímu oživení těžby došlo v souvislosti s těžbou železných rud v 18. a 19. století, avšak po krizi v roce 1873 těžba těchto rud postupně zanikala, v těžbě zůstalo pouze několik ložisek (např. okolí Šternberka a pod.), kde těžba doznávala značných výkyvů v závislosti na momentální potřebě s tím, že kulminační body byly v průběhu válek, tj. první a druhé světové války.

Vývoj po roce 1945
Po roce 1945 byly prakticky veškeré doly mimo provoz a náběh těžby byl velmi pomalý. V první řadě došlo k obnovení těžby v okolí Šternberka a u Medlova (důl Barbora). V souvislosti s obnovováním těžby se výrazně rozvíjel geologický průzkum jednotlivých surovinových typů a jeho intenzivní rozvoj nastal po roce 1945 v souvislosti s tzv. železnou oponou. Z této poměrně nedávné doby se nám zachovala řada opuštěných důlních děl.
Geologický průzkum Jeseníků a přilehlých oblastí započal na sklonku čtyřicátých let prověrkou dotěžovaných ložisek železných rud (Medlov, Řídeč) a znovuotevřením polymetalického ložiska Nová Ves u Rýmařova s jeho převzorkováním. Průzkumné báňské práce, realizované na ložisku Medlov (důl Barbora) a Nová Ves u Rýmařova se staly součástí těžebního systému dolů (Rudné doly Příbram, později RD Jeseník), průzkumné báňské práce na lokalitě Řídeč byly zlikvidovány po ověření jen malého množství zbytkových zásob (těžba byla ukončena v r. 1947), přičemž důlní voda jámy Jiří začala sloužit jako zdroj pitné vody pro místní obyvatelstvo. V té době, t.j. na počátku padesátých let se formovaly specializované průzkumné podniky, řízené Hlavními správami geologického průzkumu (od 1.10.1951) a zahájil se rychlý systematický průzkum zejména rudních surovin oblasti. Do vzniku sjednocené státní geologické služby v roce 1958, řízené Ústředním geologickým úřadem se v Jeseníkách podařilo realizovat rozsáhlé množství báňských prací včetně prací zmáhacích, z nichž se značná část stala součástí těžebních důlních závodů (Horní Benešov, Horní Město, Zlaté Hory, Hraničná), zbývající průzkumné práce se po vyhodnocení a likvidaci dostaly do kategorie opuštěných důlních děl. Je nutno si uvědomit, že se jedná o díla na lokalitách, které nevedly k objevům větších ložisek nerostných surovin a v tomto období byly báňské práce soustředěny na ložiskách Hraničná, Horní Benešov, Horní Město a Zlaté Hory. V období po roce 1957, tedy v době vytvoření centrálně řízené geologické služby prospekce již nikdy nenabyla velkého rozsahu z hlediska báňských prací. Báňské geologicko průzkumné práce se koncentrovaly do nalezených nových revírů, rudní prospekce využívala moderních geochemických a geofyzikálních metod, ověřovaných již většinou jen průzkumnými vrty.
Nárůst metráží důlních prací, spadajících do sledované kategorie opuštěných důlních děl v letech 1961 a 1962 je způsobena výraznou změnou těžebního záměru Rudných dolů na využívání ložisek železných rud Benkov - západ a Králová. Ložiska, doprozkoumaná v roce 1964 těžař nepřevzal a báňská díla byla v roce 1965 zakonzervována. Třicet let od zakonzervování se podepsalo na stavu uzavřených děl tak, že je nutno uzávěry jam znovu opravit a vzhledem k vyřazení zdejších ložisek železných rud ze státních bilancí zásob díla předat majitelům pozemků.

Stará a opuštěná důlní díla ve vztahu ke geologii ložisek
Stará a opuštěná důlní díla jsou situována prakticky ve všech známých rudních zónách, vymezených v Jeseníkách (např. dle J. Urbánka a M. Vaněčka et al.) a v několika objektech s výskytem nerudních surovin
V lugiku (oblast lužická - západosudetská) se opuštěná důlní díla nacházejí na ložiskových výskytech u Malého Vrbna (ložisko skarnového typu v prostředí hornin staroměstské skupiny), v okolí Květína (poměrně rozsáhlá těžba limonitických železných rud v minulosti, na lokalitě Ruda nad Moravou (limonitické železné rudy, těžené v minulosti). Polymetalické rudy se za pomocí báňských prací orientačně ověřovaly v prostředí hornin staroměstské skupiny na lokalitě Javorník. Staré báňské práce u Horního Fořtu byly předmětem rozsáhlého zmáhání. Zjištěné dobývky z 19. století prokazují vytěžení asi 5 kt arsenové rudy, obsahující stříbro a zlato. Podle orientačních analýz ze zbytků rudy po těžbě byly kovnatosti kolem 10% As, 20 g/t Ag a stopy až 32 g/t Au. Pokus o nalezení podobných rud v okolí byl neúspěšný, byl však jen hrubě orientační, takže o perspektivě lokality na Au (As) rudy dodnes mnoho nevíme. Podobné snahy starců byly orientačně ověřovány dvěma šachticemi severně od Javorníku, opět bez úspěchu. Stařiny na antimonové rudy byly prověřeny u Hynčice pod Sušinou (antimonit se zajímavým obsahem stříbra a zlata, u Jakubovic (pokus o ověření podobného zrudnění v místě starých kutacích prací), v Nýznerově (křemenná žíla se sulfidy prozkoumávaná v 19. století), u Vápenné - Lesní Čtvrti (křemenná žíla s Cu sulfidy). V lugiku se dále orientačně zkoumala potenciální možnost výskytu Ni - Cr vtroušenin rud likvačního typu v ultrabazikách u Rudy nad Moravou. Z nerudných surovin je třeba zmínit grafit, který se v okolí Starého Města pod Sněžníkem nejprve těžil povrchově na výchozech grafitové sloje (nelze vyloučit těžbu před naším letopočtem Kelty), po vytěžení povrchových a připovrchových partií ložiska bylo započato v minulém století s hlubinnou těžbou grafitu.
V sileziku nacházíme opuštěná důlní díla v desenské a keprnické klenbě u Švagrova (páskované železné rudy typu Sydvaranger, které byly předmětem průzkumu v místech poměrně rozsáhlých pozůstatků po starých těžebních a kutacích pracích). Na tento typ rud prostorově (a zřejmě i geneticky) navazuje výskyt Cu sulfidů u Vernířovic. Vtroušeninové sulfidické zrudnění s Cu, Mo s příměsí zlata bylo zejména sledováno na lokalitě Vidly, obsahy zlata se však v opuštěných důlních dílech nesledovaly, takže z tohoto hlediska je nutno považovat lokalitu za nedořešenou. Průzkum křemenné žíly s akumulacemi Cu minerálů u Ludvíkova nepřinesl pozitivní výsledek, stejně tak rozsáhlé ražby ve štole u Bohutína (baryt - křemenná žílovina s chalkopyritem) byly negativní. Z nerudních surovin byly sledovány křemenné žíly u Bílého Potoka (pokračování křemenných žil od Ludvíkova) a Žárové, v prostoru žulovského plutonu pak u Velké Kraše a Žulové. Orientační průzkumem pegmatitů s berylem u Maršíkova neprokázal existenci ekonomicky významných těles této suroviny. Čilá sběratelská činnost, kterou průzkum inicioval pokračuje na lokalitě dodnes, s negativním výsledkem byl realizován orientační průzkum pegmatitu u Širokého Brodu.
Vrbenská skupina silezika je nejvýznamnějším nositelem rudních mineralizací v Jeseníkách. Pestrý komplex varisky polyfázově deformovaných a metamorfovaných hornin obsahuje v minulosti hojně využívaná ložiska železných rud typu Lahn-Dill. Novodobý průzkum orientovaný v padesátých létech na zajištění domácí železnorudné základny prověřil prakticky všechny větší akumulace starých důlních děl. Na podkladě geofyzikálního měření (magnetometrie) byly zmáhány některé stařiny na lokalitách Police, Ruda u Rýmařova, Nová Ves - Franz-Franz, Malá Morávka, Horní Město, Rejvíz a Leiterberg doplněné v některých případech novými báňskými pracemi a vrty. Na žádné z uvedených lokalit nebyly zajištěny významnější zásoby železných rud. Na Uničovsku se ale objevila ložiska Králová a Benkov-západ, kde se kombinací báňského a vrtného průzkumu zjistila železnorudná tělesa, která měla být předmětem těžby. K využití však nakonec nedošlo. Na dalších lokalitách Uničovska (Zadní Újezd, Králová - JZ a Benkov - východ) se větší ložisková tělesa nezjistila.
Polymetalické rudy vtroušeninového typu (tzv. "stratiformní rudy") se báňsky sledovaly u Horního Města a ve Zlatých Horách. Tyto práce se staly součástí děl předaných spolu s výpočty zásob těžební organizaci. Na okraji dobývacího prostoru Horní Město je ústí vyzmáhané dědičné štoly Antonín Paduánský a tento objekt proto patří do kategorie opuštěných důlních děl.

Žíly s polymetalickými rudami u Nové Vsi u Rýmařova byly prozkoumány z vyzmáhaných starých důlních děl a předány s výpočtem zásob k těžbě. Na sklonku 60. let však geologický průzkum těžbou opuštěného ložiska pokračoval neúspěšným pokusem o vyzmáhání štoly Josef, znovuotevřením štoly 24 sáhů a realizací mělkých kopných prací. Existence zlata (v okolí jsou stařiny na zlato) se však systematicky nesledovala. Jen zcela orientačně byla báňsky sledována zóna vtroušených polymetalických rud u Salisova. V osmdesátých letech byla s úspěchem pomocí povrchových vrtů prokázána možnost existence významnějších ložiskových zlatonosných těles u Suché Rudné (historický Andělskohorský revír), kde byla do té doby vyzmáhána řada starých důlních děl. K systému náleží i zmáhaná stará důlní díla Ludvíkov - Vysoká. Stejně tak na Zlatém Chlumu u Jeseníku zmáhací práce z 50. let nepřinesly pozitivní výsledky. Pozdějším převzorkováním otevřené Horní štoly a zejména ochranného pilíře v dobývce se prokázaly zajímavé obsahy zlata. V moravskoslezském paleozoiku se při styku s horninami vrbenské skupiny nalézají zlatonosné žíly andělskohorského rudního revíru u Suché Rudné i v prostředí kulmských hornin (charakteristiku lokality viz výše).
V kulmu je známá celá řada lokalit se starými důlními díly na stříbro, které vystupuje jako příměs galenitu v žilách s polymetalickými rudami. Zmáhány byly lokality Staré Oldřůvky a Řepová (zde byla též nově ražená štola). V obou případech nebylo průzkumem dosaženo pozitivního výsledku a tento stav je nutno konstatovat i po realizaci pozdějšího revizního průzkumu u Starých Oldřůvek (Budišovský rudní revír). Uprostřed kulmských drob a břidlic vystupuje devon šternbersko - hornobenešovské zóny v pestrém sedimentárně vulkanickém vývoji, který je v podstatě ekvivalentem hornin vrbenské skupiny silezika a v tomto prostředí je celá řada železnorudných těles typu Lahn - Dill, v minulosti hodně využívanými. Z lokalit, kde jsou opuštěná důlní díla sem patří Čabová u Moravského Berouna, Horní Benešov, Leskovec a Řídeč. Jako poslední bylo v těžbě ložisko Řídeč v průběhu druhé světové války.
Významnou surovinou, využívanou v jak v minulosti, tak i v době současné jsou štěpné břidlice v kulmu nízkého Jeseníku. K množství starých důlních děl po těžbě této suroviny přibyla v posledních letech i dvě opuštěná důlní díla na lokalitách Malá Štáhle a Nové Oldřůvky. Další lokality byly zkoumány z prostředků těžebních organizací a jsou v jejich dobývacích prostorech (Lhotka u Vítkova, Svatoňovice). Ložisko Malá Štáhle bylo v roce 1994 navrženo k vyloučení z bilancí zásob výhradních ložisek, ložisko Nové Oldřůvky leží na okraji vojenského prostoru Libavá, což komplikuje jeho využívání.
Výše uvedený text, charakterizující pozici opuštěných důlních děl ve vztahu k ložiskovým zónám Jeseníků a přilehlých oblastí je retrospektivou převážně s negativním výsledkem realizovaných geologicko průzkumných prací, anebo také přehlídkou "odpadu" akcí, které nevedly z jakýchkoliv důvodů k předání ložisek k těžbě. Je smutnou skutečností, že i ostatní geologicko průzkumné práce se stávají dnes součástí důlních systémů likvidovaných v rámci útlumu a ukončení rudního hornictví v Jeseníkách.

Pozůstatky hornické činnosti v souvislosti s dopady na životní prostředí
Prakticky celé Jeseníky byly až do středověku poměrně velmi hustě zalesněny a tvořily součást pohraničních hvozdů Českého království. K jejich výraznému úbytku došlo ve středověku, kdy došlo k intenzivnímu rozvoji prospektorské a následně i hornická činnost v tomto regionu, neboť těžební činnost si vyžadovala vysokou spotřebu dřeva jak pro potřeby nově vznikajících dolů, tak i pro vlastní zpracování vytěžené rudy. Těžba dřeva se zákonitě stupňovala v obdobích vzrůstající hornické činnosti a naopak v období útlumu těžby docházelo k postupné obnově lesů. Poslední období, kdy došlo v Jeseníkách k výraznému úbytku lesních porostů je 19. století a to v souvislosti s intenzivní těžbou a zpracováním železných rud (hlavně submarinně exhalačních rud typu Lahn Dill ve vrbenském souvrství).
V samotných Jeseníkách a přilehlých Rychlebských horách je odhadem okolo 8 km2 poddolovaných území s tím, že podstatná část této plochy se koncentruje do významnějších rudních revírů. Jak bylo již uvedeno v předchozí podkapitole, patří mezi ně především zlatohorský rudní revír s dlouholetou těžbou zlata, později vitriolu, v neposlední míře rud měděných a olověných. Celková plocha zlatohorského rudního revíru činí asi 1,8 km2. Stejnou plochu poddolovaného území má i nejvýznamnější železnorudný revír Malá Morávka a rudní revír Ruda - Horní Město, kde se těžilo hlavně stříbro, později železo, kromě toho v blízkém okolí jsou zaznamenány pokusy o těžbu zlata (Kamenná hora, Dobřečov a pod).
Další, méně rozsáhlé ale ne zanedbatelné, jsou další rudní revíry, jejichž plocha poddolovaného území se blíží 0,5 km2. Patří sem například železnorudné revíry Květín, již zmiňovaná ložiska železných rud šternbersko hornobenešovského pruhu, Rejvízu resp. Javorné a ložiska drahých kovů v okolí Suché Rudné (zlato), Nové Vsi u Rýmařova (stříbro), Horního Benešova (stříbro) atd. Poddolovaná území jsou ve všech uvedených rudních revírech.
Obdobná situace je i u zlatonosných rýžovišť, jejichž celková plocha je odhadována asi 15,5 km2. Největší měrou se na ní podílí okolí Zlatých Hor (asi 9 km2), prostor mezi Vrbnem pod Pradědem a Širokou Nivou (stopy po rýžování pokračují až ke Krnovu), zanedbatelné není ani širší okolí Suché Rudné s odhadovanou plochou rýžovisek asi 5 km2. Přerýžovaná území jsou většinou velmi členitá, což ztěžuje jejich plnohodnotné využití (zpravidla jsou tato území zalesněna), avšak jejich negativní dopad na vlastní životní prostředí je ve své podstatě minimální.

HISTORIE DOLOVÁNÍ NA JESENICKU – ANDĚLSKOHORSKÝ RUDNÍ REVÍR

Ing. Václav Hodný, GHE, a.s., Ing. Petr Strohalm, Monumenti, s.p.o.

1. Vymezení andělskohorského rudního revíru a jeho geologická pozice
Andělskohorský rudní revír je z historického pohledu jedním z nejstarších dochovaných důkazů o hornické činnosti na území severní Moravy a zahrnuje pozůstatky zejména po těžbě zlata. Historie dolování na tomto území sahá prokazatelně do doby cca 1 500 let před n. l.

Andělskohorský rudní revír se nachází na východním okraji Hrubého Jeseníku mezi obcemi Karlova Studánka, Ludvíkov, Vrbno p. Pradědem, Andělská Hora a Stará Rudná. Jedná se o revír s rozlohou cca 30 km2.  Centrum těžby bylo zejména v okolí obce Suchá Rudná.

Andělskohorský rudní revír navazuje na další významné rudní revíry v tomto regionu:
  • Od jihu můžeme sledovat vývoj ložisek Pb – Zn sulfidů (Horní Město – těženo ještě v 60. letech 20. století) dále železných rud typu Lahn – Dill (Malá Morávka s historickými dobývkami ze 16. století a staršími)
  • Na severu se rozprostírá významný zlatohorský rudní revír se zlatem, Cu a Pb-Zn rudou.

Andělskohorský revír je geologicky tvořen horninami svrchní části devonského vrbenského souvrství s přechodem do kulmu – andělskohorského souvrství. Jedná se o regionálně metamorfovaný vulkanosedimentární komplex hornin zahrnující tzv. černé břidlice, metadolerity a metatufy:

  • Černé břidlice jsou na lokalitě zastoupeny grafitickými fylity s laminami, pásky a vložkami metadrob a metaprachovců s intenzivním provrásněním
  • Metadolerity vytváří deformované avšak víceméně masivní několik desítek metrů mocné čočky v černých břidlicích, které jsou v různých hloubkových úrovních
  • Metatufy – zelené břidlice jsou na lokalitě vázané zejména na pásmo kontaktu devonu a spodního karbonu

Celým horninovým sledem proběhla v různé intenzitě a v závislosti na litologii metamorfní karbonitizace, jejímž výsledkem je přítomnost vyrostlic karbonátu ankeritového složení. Karbonitizací jsou nejvíce postiženy černé břidlice. Podstatnou a celým horninovým komplexem pronikající složkou je křemenná žilovina s proměnlivým obsahem karbonátu ankeritového složení s doprovodným sulfidickým zrudněním – pyrit, arsenopyrit, pyrhotin, galenit.

Zlato je vázáno hlavně na sekreční křemennou žilovinu, které je prostorově vázána na směry nejmladší kliváže tj. na směry SV – JZ až SSV - JJZ. Tomu odpovídají i dominantní směry pinkových tahů (viz obr. 1) a rozsáhlých starých dobývek.

2. Historický vývoj dolování zlata v andělskohorském revíru
Zlato se v andělskohorském revíru získávalo několika způsoby – měkkým dolováním ve zvětralinách, rýžováním na rozsypech ale i dolováním na křemenných žilách. Počátek dolování a těžbu zlata v revíru lze spojovat s keltským osídlením. Předpokládá se, že v této době bylo dolování zaměřeno právě na tzv. měkké dolování a rýžoviska. Doklad o keltském osídlení a měkkém dolování v Suché Rudné byl nalezen v roce 1983 při hloubení průzkumné rýhy přes historickou dobývku Měkká žíla. Jednalo se o nález hrotu šípu a zbytky dřevěného rýžovnického splavu. Ze vzorku zuhelnatělých dřev v blízkosti nálezu bylo pomocí uhlíku C14 stanoveno stáří na cca 3505 let.

Těžba zlata v andělskohorském revíru byla v minulosti několikrát přerušena a znovu obnovena a největší rozmach těžby lze datovat do doby keltského osídlení, raného středověku (do roku 1 200 n.l.) a pak až do 16. století. Historické doklady o dolování v andělskohorském revíru jsou až ze 16. století. V těchto písemnostech se často objevuje skutečnost, že při ražbě nových štol (hlavně odvodňovacích) k zastižení nižších partií ložiska pod terénem bylo naraženo na staré dobývky. To prokazatelně dokládá, že dolování v revíru bylo časově vázáno již před 16. století.

V dalších letech, zejména pak v 17. a 18. století, nastal nový zájem o těžbu. Byly zmáhány starší jámy (jáma Stětí Jana, jámy u Ludvíkova, na Vysoké a v Nové Rudné), realizovány nové štoly (Barbora, Augustin, Liščí díra, Marie Pomocná aj.) a nové kutací práce na žilách.

V 19. století a na přelomu 19. a 20. století byly podniknuty četné pokusy o obnovu těžby v revíru s proměnlivými úspěchy (J. Lowag, V Posselt,. E. Heffter aj.). Vesměs se jednalo o obnovu starších dobývek a jejich rozšiřování (Hláska, Vysoká).

Podle poznatků historického výzkumu dolování v andělskohorském revíru bylo do roku 1 200 n.l. vytěženo cca 6 000 kg zlata, v 16. století pak cca 300 kg zlata.

3. Přehled starých důlních děl v revíru
Níže uvádíme nejvýznamnější lokality bývalé těžby zlata v andělskohorském revíru:

  • Měkká žíla: jedná se o uměle vytvořenou depresi v délce kolem 500 m a šířce až 100 m, která má tvar oblouku. Jižní část má směr zhruba S-J, severní část pak SV- JZ. Západní stěna dobývky má příkrý sráz a převýšení v průměru kolem 10 – 15 m, východní okraj dobývky pozvolna navazuje na okolní terén. V jižní části Měkké žíly jsou pozůstatky důlních jam, které jsou dnes zatopeny a tvoří v krajině jezírko. V západní, příkré, stěně byla v 17. století ražena štola Liščí díra. Pokusy o obnovu těžby v 16. a 17. století ztroskotaly na naražení starších důlních děl a silných přítocích podzemní vody. Zprávy z roku 1656 dokladují vysoké obsahy Au: „v šachtici v hloubce 16 m dávala ruda 84 g zlata, ale pro vodu zůstal důl opuštěný.“

  • Podmáslí: pokračování Měkké žíly J a JZ směrem, dobývání bylo prováděno jednak povrchově, jednak důlními díly. Jedná se o jeden z nejbohatších dolů 16. století v revíru. Konkrétní historické údaje o těžbě a důlních dílech na Podmáslí chybí. Dnes jsou pozůstatky dobývání patrné v terénu v délce cca 350 m. Do prostoru Podmáslí byla potřebná voda dodávána kanálem, který odebíral vodu z prostoru Hvězdy u Karlovy Studánky ze vzdálenosti cca 6 km.

  • Velká žíla:  Od předešlých se odlišuje litologickým charakterem hornin. Zde se jedná o dobývání po křemenné žíle v čerstvé hornině na rozdíl od výše uvedeného měkkého dolování. Dobývka je cca 190 m dlouhá, až 25 m široká a hluboká cca 10 m. Ve dně dobývky je zachovalá úpadní štola. Křemenná žíla byla těžena jednak povrchově a jednak hlubinně (jáma Stětí Jana). Z historických pramenů z 18. století bylo na okraji zbytku žíly zjištěno 623 g/t zlata a stejné množství stříbra. Pokusy o obnovu těžby na žíle ztroskotaly na silných přítocích podzemní vody.

4. Závěr
V současné době je andělskohorský rudní revír v pozadí zájmů z hlediska zlata jako suroviny, ale je unikátním dokladem historie dolování zlata v našich zemích.  Více či méně zachovalé rozlehlé dobývky Měkké žíly, Podmáslí a dále Velké žíly, rovněž tak jako četné pinkové tahy v délce několika stovek metrů, přívod vody k místu povrchové těžby a odvodnění hlubinných dobývek nastiňují představu o technické dovednosti starců v dolování zlata a jeho vlivu na rozvoj tohoto území.
Poslední aktualizace: 8.1.2017
Miroslav Bedáň, Copyright (C) 2007-2017. Všechna práva a práva ostatních autorů vyhrazena.
Kopírování veškerých materiálů je dovoleno jen s písemným souhlasem autora webu.

Čučice u Oslavan- ve štole na grafit_01

Click to zoom the image
      (prosinec 1998)

Čučice u Oslavan- ve štole na grafit_02

Click to zoom the image
      (prosinec 1998)

Hlubočky u Olomouce - ve štole

Click to zoom the image
      (leden 2000)

Nové Těchanovice-Černý důl 7.-8.5.2002_01

Click to zoom the image
    Vstup do dolu

Nové Těchanovice-Černý důl_02

Click to zoom the image
2 patra, cca 2 km chodeb, vše poseté sádrovcem a jinými...

Nové Těchanovice-Černý důl_03

Click to zoom the image
    Na 1. patře

Nové Těchanovice-Černý důl_04

Click to zoom the image
Přechod do těžní komory na 1. patře

Nové Těchanovice-Černý důl_05

Click to zoom the image
Zamřižovaný vstup do další těžní komory

Nové Těchanovice-Černý důl_06

Click to zoom the image
    Chodba na 2. patře

Nové Těchanovice-Černý důl_07

Click to zoom the image
Stěny chodeb jsou vyskládané horninou

Nové Těchanovice-Černý důl_08

Click to zoom the image
Výstup po laně z 2. patra do 1. patra...

Nové Těchanovice-Černý důl_09

Click to zoom the image
    Část naší staré dobré party...

Jasenice-před štolou "Stříbrná zmola"

Click to zoom the image
Štola je již bohužel zavalená (srpen 2002)

Tišnov-Květnice - ve štole na baryt "U tří stolů"

Click to zoom the image
      (srpen 2002)

Lhota u Olešnice - ve štole na Jonášově kopci

Click to zoom the image
Tehdy ještě přístupná štola na Fe-rudy - limonit, ... (říjen 2002)


Copyright (C) 2007-2012. All rights reserved.