Kamení, aneb co je tvrdé, může být i měkké na Jižní Moravě

Jak to začalo?
Mineralogii jsem se věnoval už v dětství v období od 5. do 7. třídy základní školy. K tomuto koníčku mne přilákala malá sbírka minerálů v kabinetu přírodopisu 11. ZDŠ ve Zlíně - Malenovicích, kterou spravovala má třídní učitelka - chemikářka p. Ludmila Čechová z Malenovic, které jsem velmi vděčný za první mineralogické kroky. V té tobě jsem si vytvořil první malou sbírku minerálů, tvořenou většinou z darů a výměn za jiné sběratelské "zajímavosti".  V r. 1996 jsem u rodičů na chatě objevil svou starou sbírku, tuhle činnost opět obnovil a plně jí propadl. Zajímám se o topografickou mineralogii Moravy a Slezska.
Za období 1996 - 2017 jsem navštívil okolo 500 lokalit, některé vícekrát, většinou Moravu a Slezsko, ale taky pár lokalit v Čechách a v zahraničí - v Rusku, V. Británii, Německu a na Slovensku. Jedná se o činné a staré kamenolomy, haldy, pískovny a štěrkovny, jeskyně, různé terénní výchozy a pole.

Kamení, kamení, a zase jenom samé kamení ... a co s tím budeš dělat? SPECIALIZACE SBÍRÁNÍ: Sbírám hlavně minerály moravských a slezských, také i českých lokalit (každé lokalitě mám ve sbírce věnovaný kus police), a jednak mineralogický systém (celý svět - mimo ukázek z vlastních nálezů obsahuje vzorky z výměn a nákupů z burz, darů ...). Za období 1996-2017 jsem nashromáždil okolo 5000 minerálů. Z mineralogického systému mám momentálně okolo 350 druhů minerálů, z toho asi 200 druhů pochází z vlastních nálezů. Nepohrdnu ani fosiliemi, sbíral jsem je na několika lokalitách. Jinak se blíže specializuji na minerály z mého uherskohradišťského okresu a nejbližšího okolí, t.j. na uherskobrodské neovulkanity (kde jsem podnikl již řadu badatelských cest), výskyty porcelanitů v okolí Medlovic a mramorů v Chřibech, výskyty sádrovce v pannonských jílových vrstvách na Uherskohradišťsku a také se začínám věnovat mineralogii dnes už zaniklých lignitových dolů v kyjovské a kelčansko-domanínské pánvi. NĚCO O SBÍRCE: Z fotografií sbírky Vám můžu zatím nabídnout kromě posledních sběrů pouze starší ukázky části mé sbírky z l. 1996 - 2003, která byla umístěna v pokojích v 1. patře našeho domku a z důvodu rekonstrukce domku je už několik let všechno přemístěné v krabicích nahoře a čeká na nové přeuspořádání v nových prostorách. Momentálně mám stále zhruba polovinu sbírky v krabicích. V jedné místnosti dodělávám prosklené vitríny a přemisťuji tam z krabic minerály, co jsem nasbíral za posledních 20 let. SVĚT MINERÁLŮ, NEROSTŮ, HORNIN A ZKAMENĚLIN MORAVY A SLEZSKA - malý průvodce sbírkou: Na území Moravy s Slezska docházelo od dob pradávných až po dobu téměř nedávnou k velmi významným geologickým aktivitám, při nichž se formoval současný vzhled krajiny. Na tomto území probíhá velmi důležitá hranice dvou základních geologických jednotek - Českého Masívu a Západních Karpat. Etapa geologického vývoje se dělí na několik časových období od nejstarších po nejmladší: Éra "Prahory" - období před více než 2,6 - 4 miliardami let Éra "Starohory" - období před 570 milióny - 2,6 miliardami let Éra "Prvohory" - období před 225 - 570 milióny let, rozděluje se na periody Perm, Karbon, Devon, Silur, Ordovik a Kambrium Éra "Druhohory" - období před 65 - 225 milióny let, rozděluje se na periody Křída, Jura a Trias Éra "Třetihory" - období před 1,8 - 65 milióny let, rozděluje se na epochy Neogén a Paleogén Éra "Čtvrtohory" - období před 10 tisíci - 1,8 milióny let, rozděluje se na epochy Holocén a Pleistocén Horniny tvoří základní složky planety. Jsou to shluky krystalů nerostů - minerálů, zpravidla několika, ale někdy pouze jednoho nebo dvou. V průběhu geologických období docházelo vlivem sopečné a jiné činnosti ke vzniku několika typů hornin, které dělíme do 3 základních skupin: 1)                Vyvřelé horniny, a to jednak horniny, které pronikly ze zemského pláště - tzv. ultrabazické, dále horniny, které vznikly tavením v zemské kůře a svrchní části zemského pláště - tzv. magmatické, a horniny, které se vylily jako láva na zemský povrch nebo do moří - tzv. výlevné. Vyvřelé horniny se dostaly na zemský povrch v podobě tzv. žil. Mezi vyvřelé horniny patří např. žula - granit, diorit, pegmatit, dolerit, serpentinit - hadec, čedič, andezit a jiné. V našem kraji, který je jinak mineralogicky chudý, se ale překvapivě vyskytují vyvřelé horniny na Uherskobrodsku a Bojkovicku, a to jako výlevy sopečné činnosti z mladších třetihor v podobě andezitů a doleritů, které byly v minulosti těženy několika kamenolomy, z nichž nejznámější je na kopci Bučník nad obcí Komňa. Tento kamenolom patří mezi nejvýznamnější mineralogické lokality Moravy. K posledním z projevů sopečné činnosti v našem kraji můžeme řadit i výskyty mnoha pramenů různých minerálních vod a kyselek. 2)                Metamorfované (přeměněné) horniny - vznikly z již stávajících vyvřelých a sedimentárních hornin jejich přeměnou, a to buď působením tlaku a teploty - kontaktně nebo regionálně metamorfované horniny, nebo vysokou chemickou aktivitou roztoků a plynů, které bývají uvolňovány z roztaveného magmatu - metamorfované metasomatické horniny. Tím došlo k přeskupení chemických sloučenin a ke vzniku nových minerálů. Mezi metamorfované horniny patří rula, břidlice, svor, amfibolit, mramor a jiné. V našem kraji se metamorfované horniny vyskytují pouze jako tzv. "porcelanity", které vznikly vypálením jílových sedimentů při sopečné činnosti mladotřetihorních sopek, a to jednak na Uherskobrodsku a Bojkovicku, a jednak v kamenolomu v Medlovicích, kde mají cihlově červenou barvu. Tyto porcelanity však vznikly vypálením jílů a jílovců při požáru lignitové sloje. Porcelanity z lomu na Bučníku vynikají krásou odstínů a barev a v poslední době se využívají i ve šperkařském průmyslu. 3)                Sedimentární (usazené)  horniny - vznikly usazovacími, zvětrávacími a denudačními procesy, např. usazováním vápenných schránek mořských živočichů nebo transportem a usazením rozdrobených částí starších hornin vlivem větru, erozí… Tyto horniny jsou nejchudší na výskyt minerálů. Mezi sedimentární horniny patří pískovec, vápenec, křída, slepenec, spraš, droba, černá břidlice, jíl, uhlí, rašelina, štěrk a jiné. Náš kraj je na sedimentární horniny celkem bohatý, o čemž svědčí řada starých kamenolomů na pískovec v téměř každé obci s nějakým kopcem, řada již zaniklých cihelen, nebo vápencový kamenolom v Kurovicích u Tlumačova. Tento kamenolom zase patří mezi nejvýznamnější moravské paleontologické lokality s nálezy řady zkamenělin ulit mořských plžů a mlžů. Také je v našem kraji významná těžba sedimentárních vrstev písků a štěrkopísků a těžba lignitu v dnes již postupně zanikajících dolech na Kyjovsku, Hodonínsku, Strážnicku a v okolí Bzence. V minulosti byly na Bojkovicku těženy sedimentárně usazené chudé železné rudy, tzv. pelosiderity. V Českém masívu převládají vyvřelé a přeměněné (metamorfované) horniny. Usazené (sedimentární) horniny v Českém masívu jsou převážně prvohorního a křídového stáří. V Západních Karpatech převládají usazené horniny, které jsou až na výjimky druhohorního a třetihorního stáří. Výjimku tvoří již zmíněné mladotřetihorní vyvřelé horniny. Nejvýznamnější oblastí výskytu nerostů na Moravě a ve Slezsku jsou Českomoravská vrchovina a Jeseníky, kde jsou nebo byly v minulosti těženy rudy zlata, stříbra, barevných kovů, uranu, železa a černého uhlí. V neposlední řadě zde leží velké množství mineralogických lokalit, které jsou objektem zájmu sběratelů už nejméně dvě století. Každý minerál se liší svou krystalickou strukturou, celkovým vzhledem, barvou, štěpností, lomem, tvrdostí, vrypem, hustotou, průhledností, leskem a chemickým složením. Minerály, které jsou součástí hornin, se dělí podle krystalické struktury do 6 hlavních skupin. Podle chemického složení - mineralogického systému je rozdělujeme na Ryzí prvky, Sulfidy, Teluridy, Arsenidy, Sirné soli, Halogenidy, Oxidy, Hydroxidy, Karbonáty, Nitráty, Boráty, Sulfáty, Chromáty, Molybdáty, Wolframáty, Fosfáty, Arsenáty, Vanadáty a Silikáty.

Zajímavé mineralogické a geologické lokality Brna a okolí Tady jsou náměty na šutrácké výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí Brna. Spoustu zde popsaných lokalit jsem navštívil a dovezl domů pěkné úlovky. Adamov - U Máchova pomníku - v opuštěném lomu 2 km sv. od Adamova pod Máchovým pomníkem vystupují ve složité strukturní pozici při kontaktu s granitoidy brněnského masivu a bazálními klastiky devonu vápence macošského souvrství postižené intenzivním zbřidličnatěním - kliváží. Arnoštov - Polom - mohutný skalní výchoz jižně nad Arnoštovem, je tvořen tmavými biotit - amfibolickými křemennými diority, které obsahují četné uzavřeniny mikrodioritů. Bedřichovice - opuštěný a zarostlý lom západně od okraje Bedřichovic odkrývá specifickou facii šedých provrásněných deskovitých vápenců. Jejich stáří je totožné s macošským souvrstvím, faciálně však nemají na území Moravského krasu obdobu. Makroskopicky se spíše podobají vápencům líšeňského souvrství, kam byly v minulosti řazeny, jejich faunistický obsah však dokazuje, že se tyto vápence ukládaly současně s macošským souvrstvím, ale v jiné části pánve. Paleontologické nálezy konodontů a tentakulitů dokládají jejich svrchnodevonské stáří (svrchní frasn). Bílý potok - Prachárna - v levém zasuceném svahu údolí Bílého potoka leží styk bítešských ortorul moravika a sedimentů boskovické brázdy. Ortoruly jsou zde silně kataklazované, směrem proti proudu lze pozorovat horniny méně postižené s typickými "očky" živců. Od staré prachárny po proudu jsou ve svahu zřetelné vrstvy slepenců, pískovců, arkóz a jílových břidlic boskovické brázdy, které se strmě uklání k východu. Blansko - Zatopený lom - lomem jsou odkryty střednozrnné, načervenalé biotitické až amfibol - biotitické granodiority. Jsou výrazně rozpukány a na puklinách se objevují zelené výplně tvořené epidotem. Rýhování, které je na těchto plochách obvykle zachováno, indikuje směr pohybu po těchto puklinách. V horní části lomové stěny jsou odkryty rezavě hnědé železité pískovce tvořící nejspodnější část (perucko-korycanské vrstvy) křídové výplně blanenského prolomu. Blansko - Žižlavice - v údolí potoka jsou odkryty nápadné morfologické stupně tvořené jazykovitými hlinitokamenitými proudy s oválnými balvany tmavých biotit - amfibolických tonalitů. Proudy vznikly díky mrazovému zvěrávání v pleistocénu, při kterém došlo k blokovému rozpadu hornin. Tyto bloky byly následně soliflukčně transportovány v mělkém údolí v podobě jazykových splazů. V holocénu došlo při zahlubování potoka k proříznutí jednotlivých jazyků a odnosu jemné frakce. Dnes zůstaly zachovány především velké bloky tonalitů v podobě kamenného proudu. Bořitov - Velký chlum - svědecký kopec vystupující 2 km severně od Bořitova je tvořen na bázi světle béžovými kvádrovými pískovci perucko-korycanského souvrství cenomanu, které transgredují na spodnopermské pískovce (autun). Dalším litotypem cenomanu, jehož celková mocnost na Velkém chlumu činí 11 m, jsou slabě jílovité glaukonitické pískovce s vložkami pevnějších železitých pískovců. V nadloží vystupují nažloutlé spongolity spodního turonu bělohorského souvrství v mocnosti 12 m. V okolí chlumů jsou dodnes patrné zbytky (haldy a zavalené štoly) po těžbě kyzových lupků a nekvalitního křídového uhlí. Brno - Bosonohy - opuštěný lom nad Bosonohami byl otevřen v horninách dioritové zóny brněnského masivu. Vyskytují se zde různé variety amfibolických dioritů, hornblenditů a serpentinitů. Brno - Bystrc - sídliště - v navětralém zářezu silnice je dobře odkryt relikt metamorfního pláště brněnského masivu tvořený rulami, do kterých intrudovaly granodiority typu Tetčice. Po utuhnutí granodioritů došlo k následnému průniku aplitových žil. Brno - Bystrc - Údolí oddechu - skalní výchozy na pravé straně potoka reprezentují pestré složení metamorfního pláště západní části brněnského masivu. Vystupují v nich ruly, erlany, narůžovělé vápence a diority. Brno - Černovice - stará pískovna je zahloubena do bazálních písčitých klastik ze začátku středního miocénu (spodního badenu). Na tyto písky později při dalším rozšíření moře nasedaly šedozelené vápnité jíly zvané tégly. Tégly tvoří na území Brna mocnou nepropustnou vrstvu na artéské zvodni bazálních písků, která je významným vodním zdrojem. Tato zvodeň byla zkoumána četnými hydrogeologickými vrty, z nichž některé dnes slouží jako lokální zdroje velmi kvalitní pitné vody. V horních částech pískovny nasedají na mořské písky a jíly kvartérní říční sedimenty z období konce spodního a začátku středního pleistocénu. Jsou to převážně štěrky a písky "tuřanské" terasy, která je největším terasovým komplexem v širším okolí Brna. Brno - Červený kopec - Kamenná kolonie - na pravém břehu Svratky je mnoha opuštěnými lomy odkryto defilé v červenofialových pískovcích a slepencích, které jsou řazeny k bazálním devonským klastikám. Brno - Červený kopec - díky vhodné závětrné pozici se na podložních červeno-fialově zbarvených spodnodevonských slepencích uložil během kvartéru jeden z nejvýznamnějších sprašových komplexů jv. okraje Českého masivu, který byl již od konce minulého století postupně odkrýván těžbou pro Kohnovu cihelnu. Ve sprašovém komplexu o mocnosti 50-60 m se nachází celá řada fosilních půd, z nichž nejstarší je na základě paleomagnetických měření řazena do spodního pleistocénu. V nejvyšších částech byly objeveny pozůstatky lidského osídlení z období před 25 000 lety nazvaného podle blízkého sídla "bohunicién". Z vrcholové části nad oploceným areálem bývalé cihelny je pěkný výhled na tři morfologicky nejvýraznější terasy Brněnské kotliny: terasu líšeňskou (plošina sídliště Vinohrady), tuřanskou (plošně nejrozsáhlejší) a tzv. "hlavní terasu" těsně nad nivou řek Svitavy a Svratky. Brno - Hády - soustava velkých lomů mezi Maloměřicemi a vrcholkem Hádů odkrývá množství jedinečných geologických fenoménů. V nejnižší etáži Růženina lomu sledujeme přesmyk granitoidů brněnského masivu přes karbonáty líšeňského a macošského souvrství. Ve střední části zvané lom V džungli můžeme pozorovat mylonitizované hádské slepence přesmyknuté přes vilémovické vápence macošského souvrství. V západní stěně jsou vyvinuty především kalciturbidity líšeňského souvrství. V nejvyšší etáži je v lomové stěně zastižen denudační relikt subhorizontálních lavicovitých jurských vápenců a slínovců s četnými fosiliemi (amoniti, brachiopodi, žraločí zuby a jiné). Ty spočívají s úhlovou diskordancí na provrásněných tence deskovitých vápencích líšeňského souvrství náležejících zde již spodnímu karbonu. V silničních zářezech mezi lomy a líšeňským sídlištěm vystupuje eluvium granodioritů brněnského masivu s vyvětralými pseudohexagonálními sloupečky biotitu. Brno - Kníničky - ve staré pískovně a dále na sever v zahloubených částech tzv. "německé dálnice" vystupují převážně štěrkovité pestře zbarvené říční sedimenty spodního miocénu (ottnangu) vyplňující údolí, které se táhne na sever k Moravským Knínicím. Brno - Modřice - v těžebním prostoru modřické cihelny, který je založen v mocných návějích spraší na jv. okraji Českého masivu jsou zachovány fosilní půdy (černozemě), jejichž vznik je řazen do závěrečných fází posledního (riss-wűrmského) interglaciálu po změně původně velmi vlhkého klimatu na sušší a nástupu stepní vegetace. Brno - Obřany - upravený lom na levém břehu Svitavy odkrývá biotitické až amfibol - biotitické granodiority; zajímavé jsou i okem viditelné psaníčkovité krystaly medově hnědého titanitu. Brno - Petrov - četné skalní výchozy ve svazích pod Petrovem jsou tvořeny zelenými břidlicemi, které vznikly při intezivní dynamometamorfóze bazaltů metabazitové zóny brněnského masivu. Tlakové postižení hornin je provázeno vznikem drobných zalomených vrás a hydrotermálními přeměnami, které jsou indikovány karbonátovými žilami, chloritizací i lokálním výskytem mastkových břidlic. Brno - Skalka - opuštěný lom u křižovatky dvou lesních cest odkrývá průnik světle šedého biotitického granodioritu do migmatitizovaných pararul pláště brněnského masivu. Několik metrů mocná poloha granodioritu respektuje plošně paralelní uspořádání (foliaci) rul a má charakter ložní žíly. Brno - Sokolské koupaliště - několik metrů nad hladinou Brněnské přehrady vystupují v zářezech okolo cest případně ve stěnách srázů těsně nad hladinou vody štěrkovité sedimenty s valouny krystalických hornin z Českomoravské vrchoviny nebo brněnského masivu. Jedná se o vyšší terasy řeky Svratky z období konce spodního a začátku středního pleistocénu, které jsou velmi často pokryty mocnými vrstvami spraší. Skalní výchozy okolo bývalého koupaliště jsou tvořeny diority brněnského masivu, které jsou zajímavé výskyty hydrotermálních žil s hnízdy turmalínu. Brno - Stránská skála - víceetážový opuštěný lom odkrývá profil jurskými vápenci (kelloway - oxford), které reprezentují denudační zbytek jurských platformních sedimentů Českého masivu. Ve spodní části vystupují světlé korálové vápence s polohami rohovců, v jejich nadloží pak světle hnědé hrubě lavicovité až masivní vápence krinoidové, které obsahují kromě krinoidové fauny rovněž brachiopody, amonity, korály, mechovky aj. Jurské vápence jsou intenzivně zkrasověny a právě krasové dutiny společně s kvartérními sedimenty na svazích Stránské skály poskytly cenné paleontologické a archeologické nálezy z období kvartéru. V jeskyni, která byla objevena v roce 1910 při těžbě vápenců, bylo nalezeno množství kostí vyhynulých druhů větších savců jako např lvů, hyen, mědvědů aj. Z doby před 500 - 600 tisíci lety pocházejí stopy (primitivní nástroje a zlomky spálených kostí) po přítomnosti člověka Homo erectus, které byly odkryty při výzkumu suťových kuželů. Brno - Úvoz - na křižovatce Grohovy ulice a Úvozu je odkryt kontakt načervenalých, kataklazovaných biotitických granodioritů s metabazalty brněnského masivu. Do granodioritů pronikají až 60 cm mocné žíly aplitu. Časté jsou také žíly křemene s drobnými krystalky křemene v dutinách. Bazalty jsou intenzivně deformovány, původní minerální složení je silně přeměněno. Je zde dobře vyvinuta subvertikální kliváž (zbřidličnatění) a horniny tak nabývají charakteru zelených břidlic. Vlastní kontakt je pravděpodobně tektonický a projevuje se střídáním metabazaltů, granodioritů a aplitů. Horniny jsou při vzájemném styku intenzivně mylonitizované a je tedy často obtížné poznat jejich původní charakter. Skalní výchozy jsou částečně překryty sprašemi. Březina - Nový Dvůr - řada zarostlých opuštěných lomů jihovýchodně od Březiny při polní cestě na Nový Dvůr. Převažují hrubě lavicovité šedé droby rozstáňského souvrství drahanského spodního karbonu - kulmu. Na jejich bázi místy vystupují drobnozrnné slepence a mezi drobovými lavicemi desky prachovců. V nevýrazném hřbetu západně od lomu vystupují pestrobarevné březinské břidlice s trilobity, vápencové brekcie s fosfority, horizont kyselého krystaloklastického tufu, křemité břidlice ponikevského souvrství a na kraji lesa masivní vilémovické vápence macošského souvrství. Černá Hora - Dránský žlíbek - opuštěný kamenolom na leukokrátní až biotitický načervenalý granit západní části brněnského masivu. Horniny jsou velmi intenzivně tektonicky porušeny. V nejspodnější etáži je zachován zbytek drobného tělesa silně navětralých ultramafických hornin tvořící plášť granitů. Mylonitizace hornin je doprovázena hydrotermálními přeměněnami s převládající silicifikací. Dále se objevuje chloritizace, hematitizace a karbonatizace. V drobných křemenných žilkách se v mylonitových zónách místy nachází drobné zrudnění tvořené pyritem, chalkopyritem, galenitem a molybdenitem. Molybdenové výskyty v okolí byly neúspěšně ověřovány průzkumnými pracemi. Čebín - Čebínka - několikaetážový lom při severním okraji Čebína leží při rozhraní brněnského masivu a boskovické brázdy a je z větší části tvořen útesovými devonskými vápenci macošského sovrství (givet, frasn). V lomu a okolí se vyskytují paleokrasové jevy. Dutiny ve vápencích jsou místy vyplněny rokytenskými slepenci permokarbonu boskovické brázdy. Ve složitých tektonických pozicích jsou místy odkryty bloky a šupiny krystalinika brněnského masivu a kulmských drob. Dálka - opuštěný lom odkrývá styk západní části brněnského masivu a světle šedých tektonicky porušených vápenců devonského stáří při kontaktu s boskovickou brázdou. Styková zóna je několik metrů mocná a je tvořena intenzivně deformovanými a silně limonitizovanými granodiority. Holštejn - přímo pod zříceninou hradu Holštejna se již v zúžené části Holštejnského poloslepého údolí nalézá profil ve spraších a sprašových hlínách, které jsou prostoupeny i polohami sedimentů štěrkovitých. Místy jsou v prachovitých sedimentech stopy po rozplavování, které jsou dokladem výskytu občasného jezera v době, kdy již ponory Staré i Nové Rasovny přestávaly na přelomu středního a svrchního pleistocénu plnit svoji funkci. V severněji položené širší části údolí byl při jeho západním okraji zjištěn geofyzikálním měřením 60 m hluboký kaňon, kterým vodní tok proudil přímo, bez jakéhokoli skalního stupně, do Staré Amatérské jeskyně. Tento kaňon vznikl patrně již před badenskou mořskou záplavou a byl i jejími sedimenty vyplněn. Během spodního pleistocénu však došlo k jeho vyklizení a posléze k opětovnénu zaplnění minimálně do výše dna Hradského žlebu, který pokračuje nad Starou Rasovnou směrem k Ostrovu u Macochy. Dnešní zahloubení ponorného toku je výsledkem eroze během geologicky poměrně krátké doby 10 000 let, která uplynula od konce poslední doby ledové. Hradisko - starý opuštěný lom odkrývá čočku krystalických vápenců (mramorů), která leží v jemnozrnných biotitických pararulách olešnické skupiny moravika. Chudčice - Obora - v zářezu žluté turistické cesty nad levým břehem Brněnské přehrady v prostoru Chudčice-hrad Veveří je instruktivně odkryt profil vrstvami rokytenských slepenců boskovické brázdy, které byly podél tektonického styku s brněnským masivem nápadně vztyčeny. Výše ve svahu za oplocením obory vystupují mohutné výchozy šedých masivních silně postižených drob řazených ke spodnímu karbonu - kulmu. Na temeni vystupují vápence macošského souvrství tvořící pruh zužující se směrem do údolí Svratky. Ve vápencích jsou vyvinuty drobnější krasové fenomény. Jedovnice, Křtiny - Býčí skála, Krkavčí skála - v okolí vývěrů Jedovnického potoka jsou vyvinuty nižší části macošského souvrství, hrubě lavicovité až masivní vápence lažánecké. Mezi vývěrem a křižovatkou vystupují lavice s lumachelami brachiopodů rodu Bornhardtina. Ve stěnách nad vyvěračkami nacházíme hojnou stromatoporovou a korálovou útesotvornou faunu. Profil je typovou lokalitou býčiskalského karbonátového cyklu začínajícího tmavěšedými vápenci na bázi, které postupně přecházejí do světlešedých vápenců do nadloží a k východu. Jeskyně Krkavčí skála a Býčí skála jsou součástí vývěrového systému vod Jedovnického potoka. Býčí skála je současně významnou archeologickou lokalitou spodní části doby železné (halštat). Jedovnice - Strážná - Veselý žleb - jižně od vrchu Strážná, západně od Jedovnic v horní části pravé stráně Veselého žlebu byl průzkumným lomem zastižen styk vilémovických vápenců macošského souvrství a křtinských vápenců líšeňského souvrství, který má charakter naprosto plynulého přechodu z frasnských světlešedých masivních vilémovických vápenců do fialově hnědých hlíznatých famenských vápenců křtinských, místy s velmi dekorativními texturami. Do nadloží k východu přibývá jílovité matrix a odstíny se mění do šedozelených. Litologická změna odráží ukončení útesové sedimentace a zvyšování přínosu zvětralého kontinentálního materiálu. Jedovnice - Zářez silnice Jedovnice-Křtiny - silnice je necelý kilometr jižně od obce zaříznuta do flyšových rytmitů rozstáňského souvrství. Ve stěně se rytmicky střídají tmavěšedé desky drob, prachovců a jílových břidlic jako typický reprezentant turbiditní sedimentace drahanské části moravskoslezského kulmu. Josefov - Františkova huť - za starou hutí je odkryt tektonický styk granodioritů brněnského masivu a paleozoických hornin Moravského krasu. Granodiority jsou spolu s tenkou šupinou devonských bazálních pískovců intenzivně mylonitizovány, v josefovských vápencích je velmi dobře vyvinuta kliváž. Ve vápencových kvádrech stěn huti lze dobře pozorovat průřezy četnými devonskými zkamenělinami. Josefov - Starohraběcí huť - Skalní mlýn - v západní stráni nad rybníkem vystupují v lomu v ohybu asfaltové silnice a ve skalách nad ním lavicovité tmavěšedé josefovské a lažánecké vápence macošského souvrství s hojnými lumachelami brachiopodů. Dále k západu jsou vyvinuty pískovce a slepence devonu, které jsou při kontaktu s granitoidy brněnského masivu intenzivně deformované. Křtiny - v severním sousedství obce jsou v rozlehlém opuštěném lomu odkryty hrubě lavicovité droby rozstáňského souvrství drahanského kulmu. Místy jsou zde zastiženy drobnozrnné slepence a černošedé prachovce a břidlice. Ve vyšší etáži byly nalezeny vápencové klasty s viséskými foraminiferami. Křtiny - Rudické propadání - pod mohutnou vápencovou stěnou končí slepé údolí Jedovnického potoka, jehož vody se zde propadají do vápencového masivu, aby se znovu objevily ve vývěrech v Křtinském údolí u Býčí skály. Propadání je ukázkou tzv. krasového hydrografického piráství, neboť "načepovalo" povrchový tok původně plynoucí z Jedovnické kotliny Lučním údolím do Křtin. Asi 200 m před propadáním v pravé údolní stráni jsou relikty pleistocenních písků s dobře vyvinutým šikmým zvrstvením. Kuřim - Kuřimská hora - na patě severního svahu Kuřimské hory (ulice Podhoří) je několika drobnými lůmky odkryta brekcie tvořená úlomky dioritů brněnského masivu, které jsou tmeleny béžově šedými kalovými vápenci, jejichž stáří bylo paleontologicky určeno jako spodní křída. Tento nález je v Českém masivu unikátní neboť vápence paleontologicky odpovídají horninám Západních Karpat. Výskyt horniny je vysvětlován vyplněním puklin v rozvětralých partiích brněnského masivu vápencovými kaly a zbytky schránek mořských živočichů. Během dalšího vývoje došlo k tektonickému postižení této struktury a jejímu vývinu do dnešní podoby. Kuřim - Lom u trati - v opuštěném lomu jsou odkryty amfibolické diority s žilami světlých aplitických hornin a pegmatitů. Spolu s diority jsou tyto horniny pronikány tmavě zelenošedými dioritovými porfyrity. Horniny jsou intenzivně porušeny četnými mylonitovými zónami. Ve východní části lomu nasedají na diority žlutohnědé spraše. Lelekovice - Babí lom - výrazný skalnatý hřbet nad Lelekovicemi je tvořen strmě uloženými lavicemi červenohnědých křemenných slepenců s vložkami arkózovitých pískovců. Tyto horniny jsou pravděpodobně spodnodevonské a jsou srovnávány s facií " Old Red" v Anglii. Tento výskyt je součástí úzkého pruhu slepenců a pískovců, který se táhne od Babího lomu přes Žlutý a Červený kopec na jih od Brna a odděluje západní a východní granodioritovou část brněnského masivu. Na svazích Babího lomu jsou vyvinuty četné kamenné proudy, které vznikly během pleistocenního mrazového zvětrávání skalního hřbetu a rozvolněné bloky byly soliflukčními pochody transportovány až na vzdálenosti místy přesahující 1 km. Lomnice - v údolí Besénku jsou na velkých skalních výchozech odkryty fylity až svory olešnické skupiny moravika. Lubě - Krkatá bába - věžovité skalní útvary 1 km jižně od obce Lubě nad levým břehem potoka Lubě jsou tvořeny červenohnědými masivními většinou střednozrnnými slepenci rokytenské facie permokarbonu boskovické brázdy. Většina valounového materiálu na Krkaté bábě a v nejbližším okolí je tvořena kulmskými drobami. Macocha - propast dala název nejmohutnějšímu karbonátovému komplexu ČR, macošskému souvrství. Hlavní stěna Macochy reprezentuje plynulý střednědevonský sled od spodního givetu na dně po svrchní givet u Horního můstku. Na vznik propasti, vysvětlovaný propadnutím stropu obrovské podzemní prostory, měla významný vliv dislokace směru SZ-JV. Malhostovice - Malhostovická pecka - izolovaný kopec s opuštěným lomem, v němž vystupují vápence macošského souvrství s hezkými ukázkami fauny devonských korálových útesů. Deprese v okolí je vyplněna vápnitými jíly tzv. tégly spodního badenu. Svědecký kopec vystupuje při kontaktu brněnského masivu na východě a permokarbonu boskovické brázdy na západě. Milonice - zaříznuté údolí potoka východně od obce odkrývá profil metabazitovou zónou brněnského masivu. Výrazně zde převažují jemnozrnné až masivní slabě metamorfované bazalty. V nich se objevují žíly a polohy světlých hornin - ryolitů. Bazalty vznikly v podmínkách, které byly blízké dnešním podmořským čedičovým výlevům na středooceánských hřbetech. Olomučany - Lom Hrubých - při východním okraji vsi vystupují v lomu Hrubých vyluhované křemité vápence s jehlicemi hub a v jejich nadloží vápence s rohovci. Křemité vápence obsahují hojnou makrofaunu - amonity, ježovky, belemnity a krinoidy. Fosílie lze najít i v úlomcích na okolních polích. Karbonáty jsou jurského stáří, přesněji kelloway-kimmeridž, a jde o relikty jurského platformního pokryvu Českého masivu. Ořechov - Anenský mlýn - opuštěný lom na levém břehu břehu Bobravy odkrývá příklad míšení dvou různých typů magmatu. Ve východní části lomu převažují načervenalé střednozrnné granity až granodiority, v západní části jsou přítomny amfibol - biotitické drobnozrnné diority. V centrální části a ve svrchních partiích lomu je odkryta styčná zóna, kde do sebe oba typy navzájem pronikají v podobě nepravidelných žilek a laloků. Diority proráží tmavá žíla dioritového porfyritu. Ostrov - "U zrcadla" - při severovýchodním okraji Ostrova u Macochy vystupují nad silnicí nejprve střípkovitě rozpadavé olivově zelenavé ostrovské břidlice náležející spodnokarbonské, patrně viséské kulmské sedimentaci. Přes ně je přesmyknut překocený, a tudíž vzhůru stárnoucí sled počínající červenavými mylonitizovanými křtinskými vápenci famenského stáří. Směrem nahoru od kontaktu postupně ubývá barevné pelitické složky, mizí tak hlíznatá textura vápenců. Nejvýše vystupují světlešedé masivní vilémovické vápence frasnského stáří macošského souvrství. Pindulka - morfologicky nápadný vrch, na jehož úpatí jsou starým lomem odkryty račické slepence myslejovického souvrství spodnokarbonského stáří. Rašov - v poli severně od obce se vyskytují četné úlomky opálů a chalcedonů, které vyplňují křemenné brekcie vázané na zlomové struktury v bítešské ortorule. Rudice - Seč - mohutná povrchová jáma s relikty po hornické těžbě železné rudy v minulém století na jz. okraji Rudice je vyhloubena v tzv. rudických vrstvách. Pestrobarevné písčité a jílovité sedimenty patrně spodnokřídového stáří vznikly chaotickým splachem kaolinických zvětralin do depresí ve vápencích Moravského krasu (fenomén zvaný též geologické varhany). Mocnost vrstev často přesahuje 100 m a při kontaktu s vápenci vznikly limonitické železné rudy, které daly základ blanenskému železářství. Typickým doprovodem rudických vrstev jsou "rudické koule" - křemité konkrece, které mají v dutinách zpravidla chalcedonovou výplň, běžné jsou i různé variety krystalovaného křemene. Skalička - Paní hora - jižně od Skaličky nad levým břehem Lubě vystupuje série skalních výchozů tvořených rokytenskými slepenci permokarbonu boskovické brázdy. Zajímavé je složení valounového materiálu slepenců, v nichž ve srovnání s okolím nacházíme výrazně vyšší podíl granitoidů a vápenců. Maximální velikosti valounů na jednotlivých výchozech se pohybují kolem 40 cm v delší ose. Sloup - Pustý žleb - typický meandrující krasový kaňon ve vápencích macošského souvrství začínající na severu v poloslepém Sloupském údolí a končící vývěrem Punkvy. Hydrogeologický vrt ve svrchní části žlebu prokázal poblíž hranice s brněnským masivem mocnost vápenců přes 500 m. Ve stěnách žlebu se nachází přes 300 jeskynních vchodů a ústí umělé štoly propojující Pustý žleb se systémem Nové Amatérské jeskyně. Sloup - hluboký zářez cesty za dětským táborem odrývá příklad pánevního vývoje devonu v tektonické šupině uvnitř kulmských břidlic s křemitými ponikevskými břidlicemi a písčitými vápenci s tufitickou příměsí. Sloup - Jeskyně Pekárna - relikt paleogenní jeskynní úrovně (podobně jako jeskyně Kůlna u Sloupu). Po ústupu spodnobadenského moře byla opět oživena tokem, který zde uložil místy i více než 10 m mocné štěrkovité sedimenty. V jejich nadloží se nacházejí jeskynní hlíny s významnými archeologickými nálezy, které dokládají osídlení této jeskyně hlavně v období konce poslední doby ledové (magdalénienu). Sloup - Vlčí skála - skalní útvary v prudkém ohybu Luhy asi 3 km severovýchodně od Sloupu jsou tvořeny masivními tmavěšedými střednozrnnými drobami protivanovského souvrství viséského stáří. Droby jsou typickou součástí turbiditů (podmořských gravitačních proudů) moravskoslezského spodního karbonu, tzv. kulmské facie. Spešov - opuštěné lomy odkrývají profil křídovými sedimenty blanenského prolomu. Na spodu vystupují světlé pískovce perucko - korycanského souvrství, které přecházejí do nazelenalých glaukonitických pískovců. V nadloží cenomanských pískovců leží deskovitě odlučné opuky bělohorského souvrství. Směrem k západu lze pozorovat vyvlečení vrstevního sledu podél přesmyku brněnského masivu přes křídové sedimenty. Tuto strukturu lze přímo studovat v aktivním lomu mezi Blanskem a Dolní Lhotou. Svinošice - v opuštěném lomu za starou školou vystupují mylonitizované a slabě metamorfované tufity ryolitového složení, které jsou součástí metabazitové zóny brněnského masivu. Sýkoř - morfologicky významný bod tvořený bítešskou ortorulou, na západním svahu jsou četné skalnaté hřbítky doprovázené kamennými moři, podél turistické cesty do Lomnice vystupuje výjimečně zachovalý kamenný proud složený z velkých bloků ortoruly. Šebrov - při jižním svahu údolí se nalézá pískovna v pestře zbarvených píscích až štěrkovitých píscích. Tyto sedimenty jsou považovány za říční sedimenty z období spodního miocénu (ottnang), které vyplňují staré údolí přibližně východozápadního směru. Toto údolí je v současnosti proříznuto mladším údolím (se silnicí Lipůvka-Blansko) s velmi prudkým spádem, které jen zčásti využilo údolí staršího. Spodnomiocenní výplň se tak zachovala ještě ve dvou starých zákrutech sz. a jv. od Svaté Kateřiny. Šošůvka - Helišova skála - tato krajinná dominanta vystupující východně od Šošůvky je místem nejlepšího výhledu na severní část Moravského krasu. Směrem k jihu je zřetelná morfologická deprese Moravského krasu obklopená na východě elevací drahanského kulmu a na západě elevací brněnského masivu. Zatopený lom pod vrcholem kopce je v drobách a flyšových rytmitech protivanovského souvrství stáří visé (spodní karbon). Vedle běžných jevů flyšové turbiditní sedimentace jako je rytmické střídání drob, prachovců a břidlic, gradační zvrstvení nebo bioturbace je v hlavní stěně zastižen skluz konvolutně deformovaných jílových břidlic. Šošůvka - Lom "Na bradinách" - vápencový lom jihozápadně od Šošůvky je zahlouben ve vápencích macošského souvrství. V nich byly zastiženy paleokrasové dutiny vyplněné spodnokarbonským materiálem, který je tvořen jednak paleontologicky datovanými (tournai) biodetritickými vápenci s fosfority, jednak drobami a břidlicemi. Paleokrasového původu je patrně též nápadná deprese s písčitou výplní. V levé části lomu protíná stěnu výrazná kalcitová žíla. Na puklinách a v horní části stěn vystupuje červenohnědá terra fusca vzniklá zvětráváním vápenců. Štajgrovka - v pravé stráni pod silnicí mezi Punkevními jeskyněmi a Skalním mlýnem je vyvinuta kvartérní travertinová kupa s hojnou malakofaunou. Nad silnicí u vchodu do Štajgrovy jeskyně, která slouží jako vodárna pro nejbližší okolí, vystupují lavicovité, výraznou kliváží postižené vápence macošského souvrství s hojnými útesotvornými fosíliemi. Tetčice - v mohutném opuštěném lomu u silnice vystupují masivní, světle šedé krystalické vápence až erlany. Tyto horniny tvoří protáhlé čočky v rulách, do kterých intrudovaly granodiority západní části brněnského masivu. V podobných horninách např. u Moravských Bránic jsou známy výskyty zajímavých minerálních asociací s vesuvianem. V levé stěně lomu proráží mramory žíla dioritového porfyritu. Tišnov - Dřínová - unikátní lokalita evropského významu dokumentující variskou příkrovovou stavbu východního okraje Českého masivu. Lomem je odkryto nasunutí spodní části moravika (skupina Bílého potoka) přes granodiority svrateckého masivu a devonské vápence v jejich nadloží. Vápence a granodiority jsou velmi intenzivně deformovány a navzájem se šupinovitě střídají. Ve vápencích jsou četné hydrotermální žíly s kalcitem a barytem. Vlastní násunová plocha (dřínovské nasunutí) je velmi dobře patrná i z dálky a je zvýrazněna světlejšímí vápenci v podloží a tmavými fylity ve svrchních partiích lomu. Tišnov - Klucanina - v suti a drobných výchozech na západních svazích Klucaniny vystupují svory a migmatity svrateckého krystalinika v jediném místě východního křídla svratecké klenby. Tišnov - Květnice - masiv Květnice je tvořen složitě seskupenými tělesy devonských slepenců, křemenců, pískovců a karbonátů, pouze při z. úpatí vystupuje svratecká žula. Červenohnědé křemenné pískovce a slepence tvoří vrchol kopce a jsou známou mineralogickou lokalitou ametystů. V poslední době zde byly popsány textury, které dokazují, že původním sedimentem byly evapority. Ve slabě metamorfovaných vápencích macošského souvrství byly pod západním vrcholem několika štolami dobývány barytové žíly. Jedna ze štol narazila na Květnickou propast přes 70 m hlubokou. V horní části masivu Květnice byl postupně objevován rozlehlý a spletitý téměř 1 km dlouhý labyrint chodeb, dómů a propastí Královy jeskyně, která vznikla v intenzivně provrásněných laminovaných vápencích a je místy unikátně zdobena. Tišnov - Výrovka - nedaleko turistické cesty z Tišnova do Deblína vystupují nad údolím velké skalní výchozy tvořené devonskými lavicovitými křemennými slepenci, které jsou součástí devonského sedimentárního pokryvu svratecké žuly. Doutníkovitý tvar křemenných valounů a jejich nápadné uspořádání indikuje intenzivní deformaci horniny, která proběhla během přesunu příkrovů moravika přes svratecké žuly. Velatice - Velatická slepencová stráň - výchozy ve stráni jižně Velatic jsou tvořeny račickými slepenci myslejovického souvrství drahanského kulmu. Valounový materiál je nesmírně pestrý s výrazným zastoupením různých typů rul, vulkanitů, granitoidů, silicitů. Poměrně hojné jsou valouny vápenců, mezi nimiž se vyskytují vápence s viséskou faunou. Maximální velikosti rulových klastů přesahují 1 m v delší ose, vápencové valouny dosahují až 40 cm. Veverská Bitýška - Zouvalka - podél turistické cesty na levém břehu Svratky je odkryt profil v dioritech a granodioritech brněnského masivu, které jsou velmi intenzivně tektonicky porušené. Na kontaktech granodioritů a dioritů si lze povšimnout vyšší intenzity deformace v dioritech, která je daná rozdílným složením hornin. Ve strmém nárazovém břehu řeky naproti hradu Veveří jsou vyvinuty četné suťové kužely. Vilémovice - zákruty silnice - na severním okraji vsi nad silnicí je typická lokalita vilémovických světlešedých masivních až hrubě lavicovitých vápenců macošského souvrství s velmi bohatou útesotvornou, především korálovou a stromatoporovou faunou frasnu - svrchního devonu. Výše ve svahu je Smrtní jeskyně se zajímavými relikty písčitých sedimentů. Vranov - v drobném lůmku nad obcí je odkryta asi 10 m mocná žíla, světle šedého masivního aplitu. Aplity jsou charakteristické kostkovitým rozpadem a svou odolností proti zvětrávání, která se projevuje i v morfologii. Mezi Vranovem a Útěchovem lze aplitové žíly dobře vystopovat podle zaoblených nápadně protáhlých vyvýšenin. Vranov - Kolohnát - strmé skalnaté údolí mezi Vranovem a Svitavou prořezává biotitické a amfibol - biotitické ruly až migmatity, do kterých pronikají amfibol - biotitické granodiority jako drobná nepravidelná tělesa až žíly. Migmatity jsou velmi nepravidelně zvrásněny (ptygmatické vrásy), což indikuje plastické chování hornin během intruze granodioritů. Do rul pronikají četné až několik metrů mocné žíly masově červených, hrubozrných pegmatitů. Želešice - starý lom - opuštěný lom na pravém břehu Bobravy byl založen v tmavých horninách hornblenditech, které jsou složeny téměř výhradně z amfibolů. Při vstupu do starého lomu jsou tyto horniny zbřidličnatěny a nabývají charakteru amfibolitů až zelených břidlic. Do hornblenditů nepravidelně pronikají tělesa červených granitů a s nimi nápadná, několik desítek metrů mocná žíla až peň hnědočerveného granodioritového porfyritu (dacitu). Ta je navíc porušena maximálně jeden metr mocnými žilami tmavých bazaltů. V občasných žilkách a hnízdech s křemenem a karbonáty byla popsána sulfidická mineralizace. Na puklinách hornin želešického lomu byly popsány výskyty bitumenů, které souvisejí s migrací uhlovodíků v podloží karpatské předhlubně.

Minerály pegmatitů brněnského masívu Pegmatity jsou v brněnském masívu poměrně hojně rozšířeny. Největší tělesa až metrových mocností a délky několika desítek metrů vystupují hlavně v jeho jižní části, především v prostoru kolem Stavení v Krumlovském lese v. od Moravského Krumlova. Tělesa jsou zonální, složená z těchto zón: graniticko-aplitické, grafické, blokové. Skládají je běžné horninotvorné minerály - obojí živce a křemen. Z akcesorických minerálů je v nich běžný granát. Granát vytváří sotva 1 mm velké krystaly nebo zrna. Pegmatity podobného složení, avšak menších rozměrů jsou v okolí Ivančic, Moravských Bránic, Dolních Kounic, Ořechova, Střelic a Omic. Z omického lomu má pocházet ukázka pegmatitu s 2 cm dlouhými skoryly a 1 cm dlouhými krystaly andalusitu; z Anenského mlýna od Ořechova jsou pěkné biotity. Mikroskopickou součástí těchto pegmatitů bývá muskovit, apatit, zirkon, magnetit, allanit, sekundární epidot, prehnit a chlorit. Pegmatity v severní části masívu mají vždy menší rozměry. Některé z nich se složením neliší od pegmatitů v jižní části masívu, jiné jsou bohatší na plagioklasy, které patří mladšímu metasomatickému albitu. Spolu s albitem se často objevuje větší množství drobně šupinkatého muskovitu, jenž vznikl hydrolýzou K-živců. Místy jsou v těchto pegmatitech žilky křemene s jemně trnitým až plstnatým šedomodrým turmalínem (Kníničky). Objevuje se též granát a amfibol. Akcesorické minerály mají zase většinou jen mikroskopické rozměry a jsou takřka stejné jako v jižní části masívu. Místy jsou pegmatity mylonitizovány (Zapletal 1932, Kalášek - Weiss - Dvořák 1955). Pegmatity brněnského masívu patří málo vyvinuté asociaci k, vzácně též kn.

Mineralogické poměry Jihovýchodní Moravy (použito z původního internet. zdroje "MORAVSKÉ KARPATY V POHLEDU LESNICKÉ TYPOLOGIE", kde autor použil i část mého článku "Minerály zaniklých lignitových dolů v širším okolí Kyjova") 1. Nerosty exotických hornin proterozoického a paleozoického stáří (starohory-prvohory) Nerosty exotických hornin proterozoického a paleozoického stáří (starohory-prvohory), které byly zavlečeny při alpinsko - himalájském vrásnění do mladších útvarů, ale jde také o valouny až balvany v paleogenních polymiktních slepencích tzv. divokého flyše. V těchto valounech, které jsou jen málo opracované je poměrně dosti často zastoupen (kusový) křemen, biotit, muskovit (oba v jemně až hrubě lupenitých agregátech), živec (hlavně ortoklas), kalcit a rohovec (celistvé agregáty). Lze je najít na lokalitách: opuštěné pískoviště na Skalce ve Fryštáku - Vítové, opuštěný lom ve Fryštáku - Horní Vsi, v zatopeném vápencovém lomu mezi Fryštákem a Lukovečkem. Z dalších lokalit je to Jestřabí nebo Smolina. 2. Nerosty druhohorních (bradlových) hornin V oblasti jurského bradla Pavlovských vrchů jsou vyvinuty krasové fenomény a nevelké jeskyně, označené souhrnně jako Jihomoravský kras. Z nejdůležitějších nerostů jsou zde zastoupeny hlavně uhličitany, zejména obě modifikace CaCO3, kalcit i aragonit. Kalcit se vyskytuje ve sněhobílých, hedvábně bílých, lesklých a vláknitých agregátech. v jeskyních tvoří hrudkovitou strukturu s chybějící klasickou krápníkovou výzdobou a vápenný sintr. Nerosty druhohorních hornin se popisují na dávno opušťeném a zatopeném vápencovém lomu mezi Fryštákem - Horní Vsí a Lukovečkem. V tomto vápencovém lomu jurského stáří skončila těžba asi počátkem 20. století. Po vápenci dosud zůstali jen drobné pozůstatky. Byli zde popsány ankerit (velmi řídký), asfalt (? nejistý), chalcedon (v konkrecích), kalcit, dolomit, hematit, limonit a konkrece rohovce. Na puklinách jurského vápence jsou také někdy vyvinuté keříčkové dendrity z hydroxidů Mn a Fe. 3. Flyšové sedimenty Flyšové sedimenty nevynikají pestrostí mineralogického složení. Jedná se z velké části o splachy z přilehlých kontinentů a jejich minerální složení proto odráží skladbu hornin v povodí velkých řek a při pobřeží. Většina především rudních minerálů však během transportu v exogenních podmínkách podléhá rychlému rozkladu a různým přeměnám, a tak spektrum horninotvorných minerálů ve flyšových pískovcích je poměrně malé. Výjimku tvoří například minerály vázané na produkty neovulkanismu, jako jsou ve flyši těšínity. Také tělesa slepenců obsahují místy velké bloky nebo valouny metamorfovaných a vyvřelých hornin, ve kterých se mohou objevit asociace rudních a jiných minerálů pro sedimentární horniny netypických. V malé míře jsou z oblasti výskytu sedimentů flyšového pásma Západních Karpat známy také vápence, dolomity a pelokarbonáty. 3a. Minerály pískovců Základními typy flyšových pískovců jsou pískovce: ·                drobové - obsahují vedle dalších minerálních zrn určitý podíl dosud nerozdružených úlomků hornin. Vyskytují se prakticky ve všech hlavních flyšových souvrstvích. Při jejich vyšším podílu se hornina označuje jako droba. ·                arkózové - obsahují vyšší podíl živců a jsou známy především z luhačovických vrstev a belovežského souvrství. Při vyšším obsahu karbonátových částeček (úlomků schránek a produktů organismů) označujeme pískovce jako organodetritické - například křivské vrstvy. ·                křemité Pískovce obsahují dále především křemen, slídové minerály muskovit a biotit, kalcit, organickou příměs, obecně označovanou jako kerogen a akcesorické minerály. Akcesorické minerály jsou důležité pro odlišení jednotlivých vrstev od sebe a vypovídají o složení zdrojové oblasti. Jsou to především glaukonit, zirkon, granát, turmalín, rutil, apatit a řada dalších, zčásti i rudních minerálů. Glaukonit je minerál, který je typický pro pískovce některých litostratigrafických jednotek. Typické příklady glaukonitických pískovců jsou například v godulském souvrství a ve vsetínských vrstvách. Glaukonit je jílový minerál, který vzniká v mořském prostředí za určitých podmínek z jiných minerálů, jako jsou biotit, amfiboly, pyroxeny nebo chlority. Přestože jeho obsah v hornině nepřesahuje několik desetin procenta, i toto množství se projeví v zelenavých odstínech pískovců. Vzhledem k nízkému obsahu ve flyšových pískovcích nemají výskyty glaukonitu průmyslový význam. Chlorit tvoří větší tmavozelené lupenité agregáty v pískovci a slepenci zejména v Chřibech. Pískovce pronikají četné kalcitové žíly a žilky a na puklinách můžeme pozorovat povlaky pyritu, limonitu a manganových minerálů. Plošně jedna z největších drúz drobně klencovitých a čočkovitých krystalů kalcitu byla odkrytá na puklině mohutné 6 m mocné lavice arkózových pískovců bělověžského souvrství v lomu jz. od Trnavy. Drúzy sploštělých skalenoedrických krystalů kalcitu jsou poměrně dobře vidět ve výplni puklin vápnitých drobových pískovců vlárského vývoje bělokarpatské jednotky v lomech ve Sv. Štěpánu a ve Sv. Sidonii. Velmi častým nerostem ve výplni puklin hornin Magurského flyše je limonit. Tento nerost se vyskytuje v povlakovitých agregátech, ledvinovitých, bradavčitých a krápníčkovitých recentně vznikajících novotvarech. Spolu s limonitem jsou skoro stejně časté manganomelany, což jsou oxidy a hydroxidy manganu vyloučené z koloidních roztoků. Jedny z nejlépe pozorovaných keříčkovitých dendritů manganomelanů jsou vytvořené v opuštěném lomu v luhačovických vrstvách zlínského souvrství jižně od Vizovic. Naopak velmi vzácnými nerosty na puklinách flyšových hornin jsou sádrovec a baryt. Drúzy drobných, bílých případně namodralých tabulkovitých krystalů barytu a také štěpných (až čirých) tvarů i lamel sádrovce jsou uváděny z puklinek jílovce zlínského souvrství račanské jednotky v těženém hliníku cihelny v Biskupicích. Další baryt je popsán i z puklin v drobových pískovcích vlárského vývoje bělokarpatské jednotky v lomech ve Sv. Štěpánu a ve Sv. Sidonii. Mimo něj se na stejných lokalitách vyskytuje i kalcit, limonit, manganomelan, pyrit a goethit (v pseodomorfózách po krystalcích a drobných zrnitých agregátech pyritu u kalcitových žil). Z organolitů jsou na některých lokalitách uváděny z flyšových souvrství, hlavně z různých vrtů (některé jsou ale nejisté): asfalt, resinit a výskyty ropy. Nejznámější a nejdříve popsaná ropa byla zjištěna nejdříve z vykopaných studní a potom ověřená i vrty už kolem r. 1900 u Bohuslavic n. Vláří. Malý výskyt ropy byl potvrzen i ve vrtu u Lužkovic. Zřídka můžeme vrstvičky či drobné úlomky zuhelnatělých rostlinných zbytků nebo pryskyřic. Živičné projevy se vyskytují rovněž v okolí Hluku a Dolního Němčí. Byly zjištěny v tektonických útržcích hluckých a púchovských vrstvev, ve zlínských a belovežských vrstvách račanské jednotky při ploše bělokarpatského nasunutí a ve spodním i svrchním paleogénu bělokarpatské jednotky. Nejvýznamnějším mineralogickým výskytem v pískovcích na Vsetínsku jsou nálezy jantaru ve Študlově. Tento výskyt byl popsán již Kruťou (1944) a Ručkou a Slámou (1997). Komplexní mineralogický výzkum těchto unikátních nálezů byl nejnověji publikován Mátlem a kol. (1999). V belovežském souvrství bystrické jednotky se nacházejí u Študlova úlomky a drobná tělesa jantaru o velikosti i přes 5 cm. Obdobně jako ze Študlova jsou od Lidečka popisovány ze zlínského souvrství výskyty fosilních pryskyřic označované jako jantar či sukcinit (Kruťa 1944). Nebyly však provedeny žádné analýzy této organické látky, a tak nelze přesný název stanovit. Velikost těchto útvarů měla dosahovat až vlašského ořechu. Obecně se však pískovce a také prachovce či jílovce nepovažují za mineralogicky význačné lokality. Starší mineralogické výskyty v těchto horninách, známé do roku 1965, jsou uvedeny v publikacích Burkarta (1953) a Kruti (1966). Výskyty jsou v těchto publikacích řazeny v abecedním pořadí podle názvů obcí a sídel. 3b. Minerály z valounů a slepenců Slepence tvoří výplně bývalých podmořských kanálů a představují sedimenty podmořských sesuvů. Slepence s ostrohrannými úlomky hornin se označují jako brekcie. Slepencové polohy se vyskytují především v istebňanském a godulském souvrství jednotky slezské a v lukovských, rusavských a luhačovických vrstvách jednotky račanské. Nejvýznamnější nálezy z valounů vyvřelých hornin a jejich žilných forem ve slepencích pocházejí ze Zubří. Podle některých údajů (Burkart 1953) se v okolí obce dobývalo v první polovině 16. století dokonce stříbro, vázané na rudní minerál galenit. Doly měly být uzavřeny v roce 1552. Lokalita byla označována jako Stříbrník a její přesná poloha dnes není známa. Na katastru Zubří se dnes nacházejí výskyty minerálů ve valounech slepenců istebňanského souvrství, které lze ve flyšovém pásmu označit jako velmi neobvyklé. Ve slepencích, rozvětralých na jednotlivé valouny, byly nalezeny odrůdy krystalického křemene, jako je ametyst a především různé odrůdy chalcedonu, například zelená plazma. Ze směsí chalcedonu, opálu a jemnozrnného křemene byly zjištěny jaspis, achát, onyx a karneol. Dále zde byly určeny celistvé horniny z jemnozrnného křemene - rohovce a dřevité opály. Tento anomální výskyt lze vysvětlit podmořským skluzem rozvětralých bloků a úlomků magmatických hornin s uvedenou mineralizací. Nálezy má v depozitáři správa CHKO Beskydy v Rožnově. Určení bylo provedeno na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě v Ostravě a výsledky nebyly dosud publikovány. Ve valounovém materiálu luhačovických vrstev z okolí Pulčína byly Kruťou (1966) popsány úlomky křemene, jeho odrůdy kříšťálu a záhnědy, dále úlomky rul s granáty a neobvyklý výskyt bazické vyvřeliny gabra. V Rožnově pod Radhoštěm na vrcholu Hradisko se nacházejí slepence v lukovských vrstvách račanské jednotky. Podle Burkarta (1953) se na lokalitě v 16. století těžil galenit s obsahem stříbra, obdobně jako v Zubří. Tento autor však údaje o výskytu galenitu nepovažuje za dostatečně ověřené. 3c. Minerály jílovců Jílovce se ve flyšových sedimentech většinou střídají s pískovci a prachovci v turbiditních rytmech. Pochází také ze stejného kontinentálního zdroje. Pouze velmi malá část jílovců představuje původní sediment hluboké pánve. Složení jílovců se proto téměř neliší od pískovců, pouze velikost zrn jednotlivých součástek je velmi jemná - pod 0,002 mm. Jílovce vedle křemene a jeho amorfních forem, živců, slíd, chloritů a karbonátů, obsahují především jílové minerály, jako jsou smektit, kaolinit, illit a montmorillonit (vulkanického původu - těšínsko-hradišťské souvrství). Rudohnědé jílovce obsahují hematit a častá je v jílovcích také přítomnost organické hmoty. Jílovce často slouží jako cihlářská surovina. Na Vsetínsku jsou jílovce takto využívány na ložisku Valašské Meziříčí-Hrachovec. Unikátním úkazem jaspisových porcelanitů je PP Medlovický lom. Území se nachází na okraji Středomoravských Karpat na úpatí Chřibů, které jsou tvořeny magurským příkrovem vnějšího flyšového pásma a jeho dílčí tektonickou jednotkou račanskou. V mělkých okrajových depresích se zde během pannonu usadily jíly se slojemi lignitu. Medlovické porcelanity vznikly následným vypálením původních jílů při vyhoření lignitové sloje a mají výraznou cihlově červenou barvu. Nejcenější část lokality tvoří lomová stěna 50 m dlouhá a cca 5 m vysoká, která reprezentuje průřez zbytkem jedinečného výskytu porcelanitů v úplném profilu, včetně zón kontaktu s nadložím i podložím. 3d. Minerály vápenců a dolomitů Mezi nejvýznamější patří hlavní horninotvorný minerál kalcit. V Jasenici se nachází obrovské bloky štramberského vápence svrchnojurského stáří a ve Viganticích je tektonický útržek spodnokřídového vápence. Oba výskyty jsou proslulé spíše paleontologickými nálezy, než z hlediska minerálního složení. V šitbořických vrstvách menilitového souvrství v Choryni u hřiště byly nalezeny karbonátové horniny s dolomitem (Krejčí a kol. 1999). Makroskopicky jsou to laminované až celistvé horniny s žilkami agregátů kalcitu, místy s dutinkami, do nichž vykrystalizovaly slabě nazelenalé tabulkovitě a romboedricky vyvinuté krystaly téhož minerálu. Chemické analýzy prokázaly, že převládající minerální složkou horniny jsou dolomit a kalcit. Podle přibližných rozpočtů hornina obsahuje 60 % dolomitu, 40 % kalcitu, světlejší partie 35 % dolomitu a 65 % kalcitu. Obě karbonátové horniny obsahují kolem 10 hm. % křemene. 3e. Menility Menilit vznikl z oxidu křemičitého, uvolněného ze schránek eocenních rozsivek, jejichž rozvoj byl podpořen napadáním jemného sopečného popela do moře, a který se v průběhu diagenetických procesů koncentroval ve formě vrstevnatého opálu. Rohovce mají podobu vrstviček či hlíz tmavošedých a tmavohnědých odstínů. Výskyty menilitu jsou známy například z Loučky (Burkart 1953), Choryně (Krejčí a kol. 1999) Zdounek, Koryčan nebo Bohuslavic. 3f. Pramenné vápence a sintry Jedná se o nejmladší, současnou tvorbu minerálů a hornin, s poměrně rychlým nárůstem sedimentu - až v milimetrech za rok. Základním vysráženým minerálem je kalcit. Důležitým předpokladem k vytvoření pěnovců a sintru je přítomnost vápníku v matečné hornině. Nejčastěji je tedy můžeme nalézt ve flyšových vrstvách s vápnitou příměsí. Hodně časté jsou zejména v bělokarpatské a bystrické jednotce magurského příkrovu (PR Bílé Potoky). Další lokalita se nachází v horní části protékané strže JV lesní školky, V hájenky Obora na katastru obce Liptál. Na pravém příkrém svahu až 5 m hluboké strže se vysrážela na pramenném vývěru pěnovcová kupa. Výška kupy je 50 cm, průměr 2,5 m. Ve vápencové hmotě jsou patrné listy a větvičky. V širším okolí lokality se často vyskytují vysrážené vápnité sloučeniny ve formě povlaků na kamenech, větvích, vznikají i drobné vrstvičky fluviatilních vápenců, což je podmíněno přítomností vápnitých jílovců vsetínských vrstev ve skalním podkladu. Na katastru obce Liptál se dále nacházejí pozůstatky (zasypané vchody do štol, štoly, haldy) po staré těžbě tence vrstevnatých křemitých pískovců, které byly využívány již v minulosti k výrobě brousků. Tradiční podomácká výroba je připomínána od roku 1834, je však pravděpodobné, že její historie je daleko starší. V pískovcích vsetínských vrstev byly v minulosti otevřeny lomy povrchové, později pak i podzemní štoly. V současné době zůstala zachována jediná štola označována především speleology jako Sintrová. Svou délkou (téměř 45 m) patří k nejdelším štolám na Valašsku. Průměrná výška štoly je 4 m. V zadní části štoly je přítok vody po puklině. Voda je silně vápnitá díky rozpouštění okolních vápnitých nadložních jílovců. Vysrážený kalcit vytváří náteky, povlaky, drobné kaskády a keříčkovité útvary. Tyto sintry jsou zbarveny oxidy železa do rezavých a okrových odstínů. Můžeme je označit jako pseudokrasové jevy, jejichž vznik je podmíněn činností člověka. 3g. Pelokarbonáty a s nimi spojené výskyty rudních minerálů Rudní polohy doprovázejí jemnozrnné jílovité horniny, vápnité nebo prokřemenělé. Samotné rudy mají zvýšený obsah železa ve formě sideritu a ankeritu a jsou tmavošedé a hnědošedé. Vedle rudních minerálů se vyskytují v těchto horninách především jílové minerály, opál, kalcit, dolomit, křemen, pyrit a zbytky organismů. Sedimentace rudních složek proběhla ve formě velmi jemného kalu a zdrojem přínosu železa byl buď detrit z pevniny nebo vulkanické podmořské exhalace. Po sedimentaci došlo k diagenetickému přemisťování a nahrazování jednotlivých složek. Někdy se mohou vyskytovat i drobné konkrece se zvýšeným obsahem manganu. Průměrná ruda obsahuje 10,44 až 32,75 % železa. Pelokarbonáty byly také chemicky analyzovány z oblasti nově odkrytých výskytů během povodně v červenci 1997 v řečišti Bečvy u Choryně (Krejčí a kol. 1999). Jedná se o šedé až hnědošedé horniny tvořící vstevní polohy několik decimetrů mocné. Často čočkovitě vyvětrávají. V tomto případě se nejednalo přímo o železnou rudu, protože hlavním zjištěným minerálem byl Mg-kalcit s obsahem 82 % v hornině. Dále byl analyzován křemen, pyrit, slídy, kaolinit, živce a organická hmota. Tyto pelokarbonáty však byly doprovázeny rudními polohami, ve kterých byla zachována zřetelná vrstevnatost. Obsah rudních minerálů pyritu, markazitu a melanteritu činil mezi 60 až 67 %. Dále byl zjištěn křemen, slídy, živce, glaukonit a kaolinit. V okolí Bojkovic, Rudimova a Slavičína se těžily jako chudá železná ruda pelosiderity, které tvoří tenké polohy pelitických sedimentů spodní křídy. Ruda se ve 40. až 50. létech devatenáctého století vozila na zpracování do Jindřiščiny hutě v Bojkovicích. Na puklinách pelosideritů krystalizuje kalcit, dolomit, pyrit a tzv. ,,marmarošské diamanty", což jsou na všech stranách krystalograficky omezené krystaly křišťálu. Ložiska železných rud se v minulosti těžily také na jižním okraji Chřibů, dokumentovány jsou ve Strážovicích, Věteřove, Čeložnicích a Moravanech. Konkrece železných rud vážily až 400 kg, obsažen byl zejména siderit, pelosiderit, menganosiderit, limonit a hematit. Rudy se tavily zčásti na místě ve Šmelcovně, zčásti je prodával hrabě Seilern hraběti Larisch-Mönnichovi pro Jindřiščinu huť v Bojkovicích. Těžba byla ukončena kolem roku 1860. 3h. Minerály vulkanických hornin V drobném skalním výchozu při levém břehu Bečvy u Choryně se nacházejí vulkanické horniny těšínitové asociace. Tento výskyt byl znám již dříve, po povodni v roce 1997 však došlo k maximálnímu odkrytí a horniny byly nově petrograficky a geochemicky zkoumány (Krejčí a kol. 1999). Hornina je nepravidelně silně rozpukaná s četnými ohlazy a hrubě krystalickými minerály na puklinách. Žíly těchto minerálů mají nepravidelný průběh, tvoří síť vlásečnic nebo tvoří až několik centimetrů mocné soubory několika generací. Podle mineralogických analýz byl v žilách zjištěn baryt, různě barevné typy kalcitu, aragonit, slídy, chlorit a smektit. Vulkanické horniny jsou tvořeny dvěma petrograficky odlišnými typy a dále horninami, které vznikly během kontaktní metamorfózy okolních sedimentů. Převládá tmavě zelený, silně hydrotermálně přeměněný porfyrický pikrit. Jedná se o ultrabazickou horninu s přeměněnými (serpentinizovanými) vyrostlicemi olivínu. Je proniknut velmi nepravidelně omezenými žilnými tělesy černých, jemnozrnných homogenních hornin, které představují horniny vzniklé smíšením vulkanického materiálu a sedimentů s převahou sedimentární složky prachovců či jemnozrnných pískovců. Vzhledem k chemickému složení vulkanitů těšínitové asociace a geochemické charakteristice sedimentů těšínsko-hradišťského souvrství (Adamová 1986) lze uvažovat o kontaktní metamorfóze písčitého prachovce těšínsko-hradišťského souvrství horninou pikritického složení. Vlivem kontaktní metamorfózy dochází k reakci mezi křemenem, kalcitem, jílovými minerály a alkáliemi (alkálie jsou zčásti magmatického původu, zčásti z alumosilikátů sedimentu) za vzniku pyroxenů, smektitu a K-živců (Leoni a kol. 1986). Studovaná hornina obsahuje vysoký podíl novotvořeného plagioklasu převážně albitového složení, obsahy Mg, Ca a Fe ukazují na možnou přítomnost smektitu, případně i pyroxenů. Černá barva je způsobena vysokým obsahem organické hmoty, která činí přes 1 %. Východní stěna skalky je tvořena nazelenale bílošedými pikritovými mandlovci s nepravidelně omezenými tělesy tmavě zelené jemnozrnné křemité hmoty s velmi tenkými karbonátovými povlaky na vlasových puklinách. Z těchto pikritických hornin vypadávají také volně drobné kuličky bílošedých karbonátů. Křemitá hmota vznikla termickou metamorfózou sedimentárních hornin. Tělesa mají velikost do 20 cm. Ojediněle se vyskytují drobné útržky světle šedých jemnozrnných vápnitých porcelanitů. Vulkanické horniny s projevy kontaktní metamorfózy se vyskytují uvnitř tektonické šupiny slezské jednotky, tvořené dále těšínsko-hradišťským souvrstvím stáří spodní křídy. V tomto případě se jedná o synsedimentární podmořské výlevy, protože jsou zde zachovány polštářové textury, které vznikají na kontaktu roztavené lávy s mořskou vodou. Jako zajímavost lze uvést, že v oblasti flyše u Vsetína bylo při rýžování ojediněle zjištěno i zlato. Analyzovaná zlatinka velikosti 0,7x0,37x0,14 mm obsahovala kromě Au také 3,5 % Ag a 0,7 % Cu (Hranáč, 1996). Na Bučníku u Komně byly při těžbě andezitu objeveny žilky s polymetalickým zrudněním, tvořené křemenem, karbonáty a malým množstvím sulfidů. Známy jsou antimonit, arzenopyrit, bornit, covellin, galenit, greenockit, bawleyit, chalkopyrit, pyrit, markazit, molybdenit, pyrhotin a sfalerit. Z nich sekundárně vznikl cerusit, wulfenit a skorodit. Vzácněji je přítomen cinabarit, metacinabarit. Jde o největší výskyt nerostů rtuti na Moravě, avšak jeho význam je pouze mineralogický (J. Zimák, ústní sdělení). U Nezdenic se vyskytují v dutinách průhledné tence tabulkovité krystaly tridymitu a cristobalitu. Nápadné jsou zejména černé až černozelené sloupcovité vyrostlice amfibolu v délce až 6 cm. Dále na této lokalitě byly sbírány ankerit, siderit, chalcedon a namodralý baryt. Nepatrné krystaly anatasu, jehlice apatitu a celistvé agregáty ametystu a hyalitu  byly nalezeny v lomu ,,Na vojanské" v Bystřici pod Lopeníkem. Cristobalit byl nalezen v lomech u Nezdenic, Záhorovic, Bojkovic i Bánova, významný je anatas (Komňa, Bystřice pod Lopeníkem) a brookit (Komňa). Vzácným nerostem je wulfenit z Komni. Dále jsou zastoupeny chabazit (Komňa, Pitín), laumontit v pěkných dlátkovitých krystalech z Komni a natrolit (Pitín). V bazickém andezitu na kótě Skalka převládá kalcit, dolomit, ankerit, křemen a opál. Pěkné jsou sloupcovité 2-6 cm dlouhé krystaly čirého až nažloutlého aragonitu ze Záhorovic a Ordějova. V kontaktních dvorech na styku vyvřelin s magurskými vápenci a vápnitými pískovci došlo ke vzniku kontaktních nerostů - hessonitu a wollastonitu. Zajímavý je výskyt uhlovodíku idrialinu z rozloženého čedičového andezitu v lomu z. od osady Ordějov u Bánova. Idrialin je považován za zbytek terciérní roponosné vrstvy vyzdvižené andezitem. 4. Nerosty z neogenních sedimentů, lignitových slojí Neogenní sedimenty Vídeňské pánve budují převážně jíly, vápnité jíly, méně písky a štěrky panonského stupně (pliocén). Jíly, lidově nazývané tégly, se vyznačují vysokou plastičností a vazností. Tato vlastnost dovoluje, aby se v nich utvářely velmi pěkné a vyvinuté krystaly, zejména krystaly sádrovce. Pěkné nálezy jsou zaznamenány na Uherskohradišťsku (Boršice u Buchlovic, Ořechov, Polešovice, Uherský Brod, Újezdec, Vážany) a Kyjovsku (Kelčany, Kyjov - trať Polámaný, Šardice, Žeravice). V jílech se objevují také závalky zemitého a rozpadavého limonitu. V pliocenních vrstvách Hornomoravského úvalu i Vídeňské pánvese místy vyskytují polohy křemenných písčitých štěrků, v nichž jsou nejčastěji valouny z mléčného celistvého křemene. Obsahují dále i různé limonitické konkrece. Z pontských vrstev vídeňské pánve se uvádějí i častější konkrece z Mn hydroxydů a také kalcit vápnitých oválných konkrecí - cicvárů. Lignitové sloje jsou součástí neogenní výplně Vídeňské pánve. V celém území JV od podhůří Chřibů až směrem dolů k Hodonínu a Břeclavi docházelo v období mladších třetihor - v etapě pannonu k postupnému vysychání moře, které se v této oblasti tehdy vyskytovalo. Postupně také docházelo k vyslazování mělkých mořských okrajových depresí a ke vzniku sladkovodních pannonských jezer a později uhelných slojí. Stupněm prouhelnění je možné uhelné souslojí zařadit do hnědouhelné hemifáze. Petrograficky se převážně uplatňují xylitické hemidetrity obecně označované jako lignit. Poměry pro vytvoření podmínek vzniku lignitu se v období pannonu vytvořily dvakrát - ve spodním pannonu a na počátku svrchního pannonu. Ve spodním pannonu se močály vytvořily jen v úzkém pruhu při severním pobřeží  tehdejšího obrovského jezera, lignitová sloj se vytvořila na katastru Kyjova, Kelčan, Šardic, Hovoran a Domanína. Lignitová sloj, která se tady později těžila, byla pojmenována Kyjovskou slojí. Tato sloj je nejmocnější u Kyjova, a to pouhé 3 metry, u Hovoran dokonce pouze okolo 1 metru. Na začátku svrchního pannonu byla již močály a pralesy pokryta celá oblast Pomoraví, také vegetační doba byla delší a proto se zde vytvořila sloj poměrně mocnější - v oblasti mezi Mutěnicemi, Hodonínem a Břeclaví, která byla pojmenována Dubňanskou slojí. Také se vyskytuje mezi Bzencem a Rohatcem. Vlivem pohybů v zemské kůře došlo na několika místech k poklesům uhlonosných vrstev, takže někde sloj vystupuje zcela u povrchu, kdežto na jiných místech až ve velkých hloubkách - i přes 1000 metrů. Nejvíce takových poklesových poruch se vyskytuje mezi Bzencem a Rohatcem v Dubňanské sloji. Z lignitových slojí jsou nejznámější obě modifikace kyzu železného, krychlový pyrit a kosočtverečný markazit. Tyto na styku s vnějším prostředím podléhají rychlému zvětrávání a dávají vznik druhotným nerostům. Jsou to hlavně melanterit (skalice zelená). Dalšími produkty přeměny jsou zemitý a práškovitý železný okr - odrůda hnědele a sádrovec. Uvedené nerosty pocházejí z dolu Barbora II v Žeravicích. Zde Sekanina (1948) popsal čermíkit (tschermigit) a mascagnin. Objevil také nový minerál v mineralogickém systému - koktait (jednoklonný minerál, hydratovaný síran ammono-vápenatý ze skupiny mirabilit-syngenit), který nazval po prof. VŠB v Ostravě, dr. J. Koktovi. Autor zde dále nalezl drúzy krystalu křišťálu. Při požáru lignitové haldy se vytvářel mascagnin ve formě šedobílých, našedlých a nažloutlých povlaků, kůr a kulovitých agregátů. Síra vznikla recentně rozkladem Markazitu při požáru haldy, tvořila skupiny drobných jehličkovitých krystalků a tabulek, také shluky, nálety a kapky. Prof. Sekanina ze zdejší haldy popsal koktait (tehdejší nový minerál v systému). Dle něho se zde vyskytovaly všechny tři přirozené modifikace síry, tj. alfa, beta a gama - rosickýit. V době těžby se v nadloží lignitu v kongeriových vrstvách nacházel epsomit ve formě větších vláskovitých a jehličkovitých hnízd s délkou jehlic do 3 cm (Kokta 1947). Halotrichit tvořil máslovité partie. Hexahydrit vytvářel v nadloží lignitu vláskovité a jehlicovité shluky s délkou jehlic do 2 cm. Kelčany byly pro Hexahydrit jeho třetím nalezištěm na světě a vůbec prvním na Moravě, druhým nalezištěm Hexahydritu na Moravě byla hořící halda lignitového dolu Elektra u Bzence (Kruťa 1944). Dalším nerostem, který se nalezl v Kelčanech, byl keramohalit (Alunogen), jenž se vyskytoval společně s Epsomitem (Kučera 1924). Samovznícením lignitových slojí a výpálením jílů došlo v Medlovicích u Osvětiman ke vzniku porcelánového jaspisu - porcelanitu. Při otevření širší a rozsáhlejší dutiny objevil J. Novák (1947) čiré krápníkovité a kulovité agregáty skelného opálu - hyalitu. 5. Nerosty z holocenních (částečně i pleistoceenních) pokryvných útvarů Štěrkopísky z nivních a terasových nánosů řeky Moravy pokrývají rozsáhlé plochy. Mají nízký obsah jílových příměsí. Ve valounech i v píscích splavených z celého povodí Moravy se objevuje řada běžných až vzácných, třebaže sekundárních nerostů. Srovnáním s výskyty v okolních částech Moravy lze zhruba odhadnout jejich původ. Z Hrubého Jeseníku pochází pravděpodobně andaluzit, epidot, staurolit, titanit, turmalín a další nerosty, z Nízkého jeseníku železitý křemen (jaspilit), z Chřibů a povodí Bečvy menilitové břidlice, z Moravskoslezských Beskyd a Bílých Karpat glaukonit a konkrece pelosideritu, z povodí Olšavy valouny andezitu s amfibolem atd. Ze vzácnějších nerostů byly v štěrkovně v Ostrožské Nové Vsi zjištěny anatas, monazit, spinel, xenotim, zirkon a zlato. Z písčitých štěrků v náplavech páteřních řek často pocházejí celistvé valouny křemene (mléčného, ale i jinak zabarveného), dále křemene záhnědy, křišťálu, rohovce a jiných křemenných odrůd. Vyskytují se zde rovněž různé geody a konkrece z limonitu, pelosideritu a častá bývají i limonitizovaná fosilní dřeva. Travertiny a tufy studených vod vznikly a vznikají anorganickou cestou nebo za spolupůsobení rostlin. Setkáváme se s nimi např. ve Chřibech, Ždánickém lese i v Bílích Karpatech (Komňa, Krhov, Lopeník, Starý Hrozenkov). Výskyt travertinu z Lovčic u Ždánic popsal J. Pelíšek. Travertin je světle šedožlutavý, silně porézní s bílými vápnitými a zemitými povlaky v dutinách. Obsahuje mnoho otisků různých druhů listlů s dobře zachovalou nervaturou a s úlomky větví, větviček a plodů. U Vracova v trati Jezera byla v roce 1962 zahájena těžba rašeliny. Plocha je přes 19 ha, délka asi 600 m, šířka asi 400 m. Podklad tvoří pannonské jíly, v nadloží jsou váté písky a sprašové hlíny. Jedná se o slatinnou rašelinu s přechodem do vrchovištního typu. Vracovské rašeliniště je největší na jižní Moravě. 6. Nerosty spraší, sprašových a svahových hlín Polohy spraší s typickou kolmou odlučností se nachází v rozmanitých polohách oblasti moravských Karpat. Nejčastěji je možno nalézt v nižších polohách nivy řeky Moravy. Dobře zachované jsou v oblasti Napajedel, kde byly v minulosti v provozu jedna větší a jedna menší cihelna. Typo patrně nejmladší pleistocenní spraše (Würm 3) jsou vápnité a obsahují typické sprašové vápnité konkrece - cicváry oválného i spirálovitě vinutého tvaru (někdy i téměř kulovitého tvaru). Konkrece jsou často duté a drobné uvolněné úlomky uvnitř při zatřesení chřestí, od toho název ;chřestivec" nebo "hrkávka". Na povrchu dutin cicvárů jsou často velmi jemné drúzky z drobounkých, nízce klencovitých krystalů kalcitu. Konkrece kalcitové, limonitické a pelosideritové se vyskytují také v polohách svahových hlín (železniční zářez trati u Spytihněvi). Okolo zetlelých rostliných tkání vznikají recentně v hlinitojílovitých půdách s humusovitou příměsí zemité drobivé agregáty - "modrá hlinka" vivianit. Výskyt tohoto nerostu je prokázán v cihelně v Biskupicích. J. Krist zpracoval v roce 1985 (publikováno 1989) rozbor 14 sprašových vzorků ze 4 lokalit spraší s následujícími výsledky: granáty 8,59 %, zirkon 1,48 %, apatit 0,29 %, skupina epidotu (mimo alfa + beta zoizit) 10,44 %, zoizit alfa + beta 1,07 %, skupina monokl. amfibolů (mimo tremolitu a aktinolitu) 28,65 %, skupina monokl. pyroxenů 0,006 %, dipsid - hedenbergitová řada izomorfní řada 0,02 %, turmalín 0,83 %, rutil 1,03 %, kyanit 0,17 %, sillimanit 0,04 %, titanit 1,73 %, tremolit 0,38 %, staurolit 0,57 %, andalusit 0,03 %, dumortierit 0,02 %, aktinolit 0,24 %, topaz 0,02 %, skupina rudních a ostatních opakních těžkých minerálů 38,14 %. Analýza ukazuje s velkou pravděpodobností, při porovnání údajů o složení granátů v některých hornonách Hrubého Jeseníku, na původ granátů i ostatních těžkých minerálů vyvátím spraší z náplavů řeky Moravy, která je sem transportovala z původních hornin krystalinika Hrubého Jeseníku. 7. Exoty, meteority Dne 28. června 1934 spadl kamenný meteorit do řepného pole na východním okraji obce Sazovice v místní trati Záhumenice. Jedná se o olivinicko-bronzitický chondrit o hmotnosti 411.98 g se složením 94 váhových % silikátů, 9 % nikelnatého železa a 7 % troilitu. Obsahuje chondry velikosti 0,5 - 2 MM ze bronzitu a olivínu. Meteorit je uložen ve sbírkách mineralogicko-petrografického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.

Současná platná právní legislativa pro vstup do SDD a sběr minerálů ve SDD A. Vstup do starých důlních děl A.1 Dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů: "§ 39 Přestupky na úseku ochrany a využití nerostného bohatství                 (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) neoprávněně vnikne do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost nebo činnost prováděná hornickým způsobem, nebo do poddolovaného území, kam je vstup zakázán, b) úmyslně poškodí zařízení sloužící k využívání nerostného bohatství nebo k provádění činnosti vykonávané hornickým způsobem, včetně důlně měřičských signálů, značek a ochrany znaků a jiných měřičských zařízení, jakož i značek upozorňujících na zákaz vstupu, c) neoprávněně odvede povrchovou, podzemní nebo jinou vodu do důlních vod nebo důlních děl anebo úmyslně poškodí zařízení pro odvádění důlních vod.                 (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč." "§ 38 Přestupky na úseku geologie                 (1) Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně a) ohrozí nebo neoprávněně ztíží provádění státem organizovaných geologických prací, b) zničí, poškodí nebo znehodnotí geologické výzkumné nebo průzkumné dílo, vzorek nebo jinou hmotnou geologickou dokumentaci.                 (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 1000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 3000 Kč." A.2 Dle vyhlášky č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu, ve znění pozdějších předpisů: "§ 29 Vstup do starých nebo opuštěných podzemních důlních děl a jiných podzemních prostor                 (1) Vstup do starých nebo opuštěných podzemních důlních děl a jiných podzemních prostor je možný jen na písemný příkaz, ve kterém organizace určí potřebná bezpečnostní opatření podle zvláštního předpisu.1)                 (2) Práce v blízkosti známých nebo předpokládaných starých nebo opuštěných podzemních důlních děl a jiných podzemních prostor jsou dovoleny jen po určení potřebných bezpečnostních opatření. 1) § 2 a 3 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb. , o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Nedotčeny zůstávají obecně závazné právní předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, např. výnos ministerstva stavebnictví ze dne 31.8.1967, kterým se vydávají předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při zemních pracích - B 4 (reg. v částce 49/1968 Sb.), ve znění pozdějších předpisů. Na zřizování a provoz štol, šachtic, tunelů a jiných podzemních děl a prostorů v podzemí se vztahuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb. , o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí." B. "Sběr minerálů ve starém důlním díle nebo trvale opuštěném důlním díle" Je nutno vycházet z části první horního zákona (§ 2 až 7). Minerály jsou nerosty ve smyslu horního zákona. Pojem "sběr minerálů" horní právo nezná. "Sběr minerálů" nelze na základě jednoznačně stanoveného množství sbíraných minerálů oddělit od pojmu dobývání výhradních ložisek nebo ložisek nevyhrazených nerostů. Ložiskem podle § 4 dle horního zákona je přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností1) a obsahují nerosty. Nerostné bohatství podle horního zákona tvoří ložiska vyhrazených nerostů (výhradní ložiska). Nerostné bohatství na území České republiky je ve vlastnictví České republiky. Ložisko nevyhrazeného nerostu je součástí pozemku. 1) § 2 zákona ČNR č. 61/1988 Sb. , o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona ČNR č. 542/1991 Sb. Dobývání ložisek vyhrazených nerostů je hornickou činností ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 61/1988 Sb."). Dobývání ložisek nevyhrazených nerostů je činností prováděnou hornickým způsobem ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. Vstup do znepřístupněného starého důlního díla je rovněž možno považovat za činnost prováděnou hornickým způsobem podle § 3 písm. h) zákona č. 61/1988 Sb. Podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem bez oprávnění. Za přestupek lze uložit pokutu do 50 000 Kč. Podle § 44a odst. 1 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem bez oprávnění. Za tento správní delikt se uloží pokuta do 5 mil. Kč. Podle § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. se dopustí správního deliktu organizace ve smyslu tohoto zákona tím, že provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem bez povolení nebo ohlášení. Za tento správní delikt se uloží pokuta do 5 mil. Kč.

Jižní Morava - některé navštívené lokality

Poslední aktualizace: 8.1.2017 Miroslav Bedáň, Copyright (C) 2007-2017. Všechna práva a práva ostatních autorů vyhrazena. Kopírování veškerých materiálů je dovoleno jen s písemným souhlasem autora webu.