Historické dolování Fe-rud v širším okolí
Bojkovic
Miroslav Bedáň, Chaloupky 173, Babice u Uh. Hradiště, 687
03, mbedan@seznam.cz
V magurských flyšových
sedimentárních horninách račanské jednotky, tvořených převážně pískovci, ale
také i jílovci, slínovci, jíly a slíny, severně od řeky Olšavy SVV-směrem od
Uherského Brodu, a to přímo v širším okolí Bojkovic, se vyskytují malá
ložiska železných rud - nečistého zemitého ocelku, tzv. pelosideritu, a také
limonitu.
Pelosiderit vytváří slojky o mocnosti 5-8
cm, zřídka až do mocnosti 20 cm, jež vykliňují čočkovitě až na několik desítek
metrů (Kruťa 1982). Pelosiderit se vyskytuje také ve tvaru kulovitých až
bochníkovitých konkrecí velikosti pěsti až hlavy, které mají uvnitř šedavou
barvu, a také útvarů s koncentrickou vnitřní stavbou, kterým se říká
„sferosiderity“.
Limonit tvoří jednak znečištěné zemité a
drobivé masy, práškovité okry, ale také konkrece kulovitého tvaru, jež se na povrchu
mění v železitý okr. Někde limonit vytváří zajímavé kruhové útvary,
podobné houbám, které nasedají na povrch pískovce (např. v Rudimově
v trati Lázky). Tyhle chudé železné rudy byly v první polovině 19.
století předmětem těžby a sběru ve zdejších mnohých dolech a kutiskách na
katastrech Bojkovic, Rudic, Záhorovic, Rudimova, Slavičína, Mařatic a Hluku.
Dostupné historické prameny sice uvádějí
těžbu Fe-rud ve zdejších revírech pouze v první polovině 19. století, ale
vzhledem k názvům obcí Rudice a Rudimov, a také s přihlédnutím k údajným
nálezům strusek z primitivní tavby Fe-rud např. na archeologické lokalitě
Gradce u Rudimova, jež je v blízkosti starých dolů, lze předpokládat
prvopočátky těžby železných rud podstatně dříve. To je potvrzeno i nálezy
primitivních pecí v této oblasti, tzv. „mazanic“ z období laténského.
Jelikož ale neexistují žádné údaje, které by přesně počátek těžby datovaly,
zaměříme se pouze na historickou těžbu z 1. poloviny 19. století.
S příchodem nového majitele
světlovského panství v Bojkovicích – hraběte J. Larisch - Mönnicha
z Karviné, známého ostravsko-karvinského průmyslníka, došlo od r. 1830
k intenzivnímu vyhledávání železných rud ve zdejší oblasti. První povolení
k dolování bylo uděleno vrchnosti ze zámku Světlov v Bojkovicích r.
1837, kdy byl založen „Jindřiščin důl“ u zahrady Jana Surmy na východním svahu
obecní pastviny Háj v Bojkovicích. V pozdější době byla otevřena další
důlní díla v tratích Nad potokem, Ve žlebích, Mezižlebí, Farářka, Na
dílech, Nad kostelem, V osyčí a jinde. Kromě dolů v okolí Bojkovic se
začalo s průzkumem a otvírkou dalších důlních děl již mimo katastr
Bojkovic.
Bojkovice – „Nad potokem“ –
staré doly
(Historická fotografie –
Muzeum Bojkovice)
V Rudicích se započalo
s těžbou pelosideritu a limonitu v trati Jalovčí. Opuštěné doly,
zavalené štoly a jiné stopy po hornické činnosti jsou patrné mezi Nezdenskou
kaplí jihovýchodně od obce a lesem Seč, na pravém břehu Rudického potoka – jsou
zde táhlé hluboké žleby, jež vznikly vlivem povrchového dolování a sesutím
štol, přičemž širší žleb je terasovitě vybrán. Další těžba byla v Příčném
žlebu, situovaném výše na sever, na jehož spodním konci je studna zvaná
„Petrolejka“ s vodou nesoucí stopy po naftě, a také v části Rudisko.
Analýzy dvou vzorků sferosideritů z Rudic, provedené v Karviné r. 1844,
prokázaly u prvního vzorku 29,5 % a u druhého vzorku 33 % železného oxidátu.
V Rudimově u Slavičína se
dolovalo v tratích Lochy a Drahance v okolí staré stezky „Hradská niva“,
kde jsou dosud patrné opuštěné doly, zavalené štoly a další stopy po hornické
činnosti.
Ve Slavičíně se těžil pelosiderit a
limonit v levém břehu Říky proti býv. Neusserovu mlýnu v trati Stráň,
po pravé straně silnice ze Slavičína do Rudimova. Analýza zdejšího limonitu,
provedená r. 1844 v Karviné, prokázala 25 % železného oxidátu. Na rozdíl
od limonitu tehdy současně provedená analýza vzorku zdejšího pelosideritu
prokázala pouze 14 % železného oxidátu.
K. Hauer se r. 1853 zmiňuje také o
opuštěných dolech v Záhorovicích (Kruťa 1982). Bližší údaje a
situování dolů ovšem nejsou známy.
Trochu stranou leží výskyt
pelosideritových a limonitových konkrecí v Hluku a v Uherském Hradišti –
Mařaticích. Na katastru Hluku byly volné konkrece sbírány na polích
v okolí a vozeny do Jindřiščiny huti do Bojkovic. V Uherském
Hradišti – Mařaticích v prostoru bývalé Štanclovy cihelny vpravo od
cesty do vinohradů byly v pontských neogenních slínech staré doly na
pelosiderit a limonit, který se zde těžil a vozil se do Jindřiščiny huti do
Bojkovic. O zdejších opuštěných dolech se zmiňuje r. 1906 H. Laus (Kruťa 1982).
R. 1847 se údajně vytěžilo ve všech
dolech, spadajících pod Jindřiščinu huť v Bojkovicích, celkem 22.085 věder
rudy v ceně 8606 zlatých, 32 krejcarů.
Hrabě Larisch-Mönnich využil nadbytku
hlavně bukového dřeva v panských lesích a levné pracovní síly za tehdejší
doby roboty a nechal v Bojkovicích r. 1840 postavit železárny podle vzoru
salmských železáren v Blansku. Jindřiščina huť (Henriettenhütte) byla vystavěna
pod zámkem Světlovem nad levým břehem řeky Olšavy, nedaleko dnešního vlakového
nádraží v Bojkovicích, směrem k obci Záhorovice. Huť sestávala
z vysoké pece, šichtovací věže, krytého mostu, tavírny, čistírny a
formírny. Největšího rozmachu dosáhla huť v r. 1847, kdy zde a
v okolních dolech bylo zaměstnáno 170 horníků, hutníků a ostatních
pomocných sil (Kocman 1982).
Bojkovice – „Jindřiščina
huť“ – rekonstrukce podle půdorysu
(Historická fotografie – Muzeum
Bojkovice)
V r. 1843 se vyrobilo 2,718 tun
surového železa a 6,425 tun méně kvalitní litiny. Pec měla týdenní kapacitu 300
metráků, často však produkce klesala pod polovinu. Ruda z okolí Bojkovic
nepostačovala k pokrytí plné kapacity huti a proto byla povozy dovážena až
ze železnorudných dolů ze Strážovic a Větéřova u Kyjova. Zdejší výrobní
produkce obsahovala velké množství předmětů, prodávaných po celé tehdejší
habsburské monarchii, jako např. žehličky, hmoždíře, kamna, vodovodní potrubí,
různá závaží, zábradlí, náhrobní desky atd. Při rekonstrukci světlovského zámku
byla většina železných dílů a předmětů vyrobena právě ve zdejší huti. Postupně
však nepříznivé okolnosti čím dál tím více ztěžovaly provoz a další rozvoj
železáren. Těžená ruda obsahovala v průměru pouze okolo 9 – 14 % železa.
V huti se projevovala častá poruchovost, zvyšovaly se náklady na dopravu
rudy ze vzdálenějších míst, vzdálenost od železnice byla veliká, chyběly
povozy. Hladina vody v řece Olšavě, tolik potřebné pro chod železáren,
byla hodně kolísavá. Vrchnost se snažila o nápravu výměnou vedení železáren. Za
5 let od r. 1840 do r. 1845 se ve vedení železáren vystřídali 4 ředitelé. Od r.
1845 byla výroba již ztrátová a r. 1848 došlo k částečnému zastavení
provozu. Výroba byla omezena pouze na kovářské železo. R. 1854 došlo
k úplnému ukončení činnosti železáren. R. 1888 byla železná pec a budovy
železáren strženy. Něco z mála archivních a také hmotných památek, co se
týká zdejších železáren, je vystaveno v Muzeu v Bojkovicích na zámku
Nový Světlov.
Veškeré pátrací akce po pozůstatcích
těžby Fe-rud na Bojkovicku byly uskutečněny začátkem dubna 2009.
V Bojkovicích byly navštíveny
pozůstatky starých dolů v tratích Ve žlebích, Nad potokem a Nad kostelem.
Lokalita „Ve žlebí“ se nachází po levé
straně silnice z Bojkovic do Rudimova, na kopci za výjezdem
z Bojkovic. Lokalita je zcela zlikvidovaná. Z původní lokality byla
udělaná skládka odpadu. Momentálně je skládka zrekultivována, terén je
zatravněn, takže možnost nálezů je absolutně nulová.
Bojkovice – „Ve žlebí“ - Bojkovice – „Nad potokem“
-
- býv. staré doly (2009) - býv. staré doly (2009)
Lokalita „Nad potokem“, která se nachází
pod lokalitou „Ve žlebí“, je postupně místními zavážena odpadky, možnost nálezů
opět nulová.
Jedinou šanci na nálezy skýtá lokalita
v trati „Nad kostelem“, ke které se dostaneme jednou z uliček, které
jsou nad bojkovickým kostelem, cestou do zahrádek podél domků pořád nahoru, až
dojedeme po kamenité cestě k zahrádkám po levé straně a k otevřené
bráně, vedoucí do areálu motokrosové trati.
Bojkovice – „Nad kostelem“ - Bojkovice – „Nad kostelem“ -
- býv. staré doly
(2009) - býv. staré doly (2009)
Z bývalých
dolů vznikla motokrosová dráha a jsou zde navezené hromady hlíny, ze které jsou
vytvořeny terénní nerovnosti pro motokros, ale některé bývalé těžní tahy
zůstaly zachovány, ač jsou silně zarostlé. Dle informace jednoho
z místních obyvatel ve zdejším arerálu bývalých dolů byla v relativně
nedávné době skládka vojenské munice, k vidění zde při návštěvě byla
hromada prázdných vojenských bedýnek od granátů.
Bojkovice – „Nad kostelem“ - Bojkovice – „Nad kostelem“ -
- býv. staré doly (2009) - býv. staré doly (2009)
Ve
vyježděných tratích a v okolí těžních tahů bylo nalezeno několik vzorků limonitu
v pískovci ve formě okrů a povlaků, a také pelosiderit šedavé barvy
jako kulovitá konkrece.
Limonit (10x9cm) Limonit v pískovci (7x6cm)
- Bojkovice – „Nad
kostelem“ (2009) -
Bojkovice – „Nad kostelem“ (2009)
Pelosiderit (8x8cm)
- Bojkovice – „Nad
kostelem“ (2009)
Kalcit tvoří drobné
nedokonalé nažloutlé klencové krystalky do 3 mm na pískovci a také je vrostlý
štěpný bílé barvy v pískovci. V několika vzorcích pískovce byla
nalezena až 10 mm veliká zrna bledězeleného hydratovaného silikátu glaukonitu.
Tento minerál je všudypřítomným v pískovci na všech dále popsaných
lokalitách.
Kalcit ( x-do 3mm) - Glaukonit
v pískovci (zrna do 1cm) -
- Bojkovice – „Nad kostelem“ (2009) - Bojkovice – „Nad kostelem“ (2009)
Rudice jsou momentálně nejnadějnější
lokalitou pro nález ukázek kdysi těžených Fe-rud na Bojkovicku. Cestou
z Nezdenic nahoru k Rudicím se po asi 2 km jízdy vlevo od silnice,
200 m před kapličkou, nachází areál firmy na výrobu a pronájem zemědělských
strojů. Auto můžeme zaparkovat vpravo přes silnici na parkovišti a vydat se
pěšky vpravo dolů do lesa po lesní cestě, která dále přechází ve stezku. Stezka
narazí na vyschlý pravostranný přítok Rudického potoka. Odtud pokračujeme lesem
vlevo podél bývalého těžního tahu, až dostoupáme po asi 300 m ke konci lesa,
kde se v těžním tahu v trati Jalovčí nachází pozůstatek zasypané
štoly.
Rudice – „V jalovčí“ - Rudice – „V jalovčí“ -
- býv. staré doly (2009) - pozůst. propadlé štoly
(2009)
Ještě
výše po levé straně objevíme pozůstatek starých betonových základů, pocházející
pravděpodobně z původního období těžby. Výše do kopce je zbytek haldičky a
pod ní se opět nachází smutný fenomén této doby – černá skládka.
Rudice – „V jalovčí“ - Rudice – „V jalovčí“
-
- betonový základ
z období těžby (2009)
- pozůstatek haldičky (2009)
V okolí
pozůstatku haldičky a podél těžního tahu je možnost nálezu limonitových
konkrecí, nebo vzorků pískovce, po jejichž rozklepnutí se uvnitř objeví
zlimonitizovaná jádra, která svou koncentrickou stavbou připomínají „achátovou“
kresbu. Vnitřní pecka je tvořena zbytkem pískovce, dále rezavým limonitem,
potom následuje černá obruba, po ní opět světlejší vrstva limonitu a nakonec
tmavší obruba.
Limonit (11x10cm) - Limonit (9x7cm) -
- Rudice – „V jalovčí“
(2009)
- Rudice – „V jalovčí“ (2009)
Pokud půjdeme od horní haldičky zpátky
dolů a dáme se lesem kousek vlevo, přejdeme přes nízký hřeben a dostaneme se na
úbočí další lokality těžby pelosideritu a limonitu v Příčném žlebu. Celé
okolí je tady rozryté bývalými povrchovými dobývkami, zapadlými jámami a
propadlými chodbami. Sejdeme až dolů do údolí Rudického potoka, po jeho pravé
straně jsou nejvýraznější pozůstatky starých dobývek.
Rudice – „Příčný žleb“ - Rudice – „Příčný žleb“
-
- býv. staré doly (2009) - pozůstatek haldičky
(2009)
Rudický
potok v tomto místě protéká až 3 m vysokými zářezy v kaňonu.
V údolí potoka bylo nalezeno několik ukázek limonitických rud
v pískovci a několik vzorků pelosideritu šedé barvy uvnitř.
Největší nalezený vzorek pelosideritu má v průměru okolo18 cm, vnější obal
této konkrece velikosti dětské hlavy je bílý, uvnitř je celistvý tmavě šedé
barvy a je zde trhlina, vyhojená kalcitovou žilkou.
Pelosiderit (18x18cm) - Pelosiderit (16x16cm) -
- Rudice – „Příčný žleb“
(2009) -
Rudice – „Příčný žleb“ (2009)
Pyroluzit tvoří
v pelosideritech typické černé dendritické stromečkovité povlaky.
V pískovci se vyskytuje štěpný kalcit bílé barvy.
Asi 1 km za Rudimovem směrem na Slavičín
vede vlevo od silnice Bojkovice-Rudimov-Slavičín odbočka lesní cesty
v trati Drahance. Asi 300 m od odbočky vpravo se nachází první pozůstatek
po bývalé těžbě Fe-rud – polozasypaná jáma.
Rudimov – „Drahance“ - Rudimov – „Drahance“ -
- býv. staré doly (2009) - býv. staré doly (2009)
Pokud
budeme pokračovat dále lesem, podél lesní cesty vpravo se nacházejí další
pozůstatky dolování – propadlé štoly a těžní tahy. Další pozůstatky jsou i
vlevo od lesní cesty. Asi 300 m hlouběji do lesa z odbočky a 100 m od
hlavní cesty se nachází větší propadlá bývalá šachtice, která je zčásti
zatopena vodou a slouží jako napajedlo pro lesní zvěř, o čemž svědčí četné
zvířecí stopy v okolí.
Rudimov – „Drahance“ - Rudimov – „Drahance“ -
- býv. šachtice (2009)
- býv. šachtice (2009)
V okolí pozůstatků těžby byly
nalezeny vzorky limonitu v pískovci ve formě okrů a povlaků, také
jako znečištěný a zemitý. Pelosiderit se zde nepodařilo nalézt, všechny
pozůstatky po dolování jsou zarostlé, zatopené a silně zapadané listím.
Rudimov – „Drahance“
- býv. staré doly (2009)
Na SZ - okraji Slavičína směrem
z odbočky od Rudimova se nad potokem Říka zvedá prudký zalesněný svah.
Situovaná lokalita bývalé těžby se nachází v této části zvané „Stráň“,
přímo naproti bývalému Neusserovu mlýnu, na levé straně Říky. Vede k němu
sice po asi 100 m asfaltová odbočka vlevo mezi domy, ale končí u bývalého
mlýna, ze kterého je obytná budova na soukromém pozemku. Pokud pojedeme po
hlavní silnici dále do Slavičína, po zhruba 800 m se dáme odbočkou vlevo, která
vede mezi domky. Po dalších 100 m odbočíme opět vlevo a pojedeme mezi
novostavbami zpátky směrem k lesu, až po pravé straně narazíme na polní
cestu, zavezenou částečně sutí, která směřuje k zahrádkám. Tady je možné nechat
auto a po polní cestě se vydáme podél zahrádek k louce a dále po louce až
k lesu, který je nad Říkou. Na okraji lesa narazíme na lesní pěšinu. Ihned
od okraje lesa pod pěšinou vlevo uvidíme v prudkém svahu vyhloubené těžní tahy,
které jsou hluboké až 10 m a směřují ve svahu od Říky nahoru až po lesní
pěšinu.
Slavičín – „Stráň“ - Slavičín –
„Stráň“ -
- býv. staré doly
(2009) - býv. staré
doly (2009)
Z celkem
pěti těžních tahů některé z nich částečně pokračují i nahoru do lesa
vpravo od lesní pěšiny, kde jsou i pozůstatky částečně sesutých a zasypaných
těžních jam.
Slavičín – „Stráň“ - Slavičín – „Stráň“
-
- býv. staré doly
(2009) - býv. staré doly (2009)
V okolí těžních tahů byly nalezeny
vzorky limonitu v pískovci, tvořící náteky. Pelosiderit se
nepodařilo vypátrat. V pískovci se objevují žilky štěpného kalcitu
bílé barvy.
Limonit v pískovci (6x5cm) Limonit
(8x7cm)
- Slavičín – „Stráň“
(2009)
- Slavičín – „Stráň“ (2009)
Kruťa
(1947) popisuje ze zdejších dolů baryt jako dobře vyvinuté drobné
tabulkovité krystaly v drůzovitém seskupení mléčně bílé, nažloutlé nebo
namodralé barvy, které při okrajích prosvítají. Krystalky barytu nasedají na
pískovec a jsou 2 – 4 mm veliké. Baryt se při návštěvě nepodařilo nalézt, těžní
tahy jsou zasucené, zarostlé a zapadané listím, v některých místech opět
bují černé skládky.
Slavičín – „Stráň“ - Slavičín – „Stráň“
-
- býv. staré
doly (2009) - býv. staré doly
(2009)
V části Uherského Hradiště –
v Mařaticích byly bývalé doly na limonit a pelosiderit
(Kruťa 1945) zcela zlikvidovány již dávno dříve při bagrování hliniště bývalé
Štanclovy cihelny, kde byl proveden geol. průzkum v r. 1957 (Kruťa 1982).
Cihelna byla funkční ještě v 80. letech 20. stol. Pozůstatek hliniště se
nachází JV od hlavní silnice z Mařatic do Jarošova, cestou nahoru ke
sklípkům a vinohradům, po pravé straně. Areál cihelny je zcela zaniklý, je
zde postaveno sídlo firmy Synot. Většina bývalého hliniště je zatravněna, na
části jsou postaveny rodinné domy. V pravé spodní části bývalého hliniště je
postaveno dětské dopravní hřiště. Nad ním je za plotem odkrytá část svahu
hliniště jako poslední chatrný pozůstatek těžby slínů s vložkami pískovců,
ke kterému se stejně nedá dostat. Možnost nálezů je tedy naprosto nulová.
Uh. Hradiště - Mařatice - Uh. Hradiště
- Mařatice -
- býv.
hliniště cihelny (2009) - býv. hliniště cihelny
(2009)
Jižně od Hluku v trati „Ostrožská“ a
„Dílce“ se na polích nacházejí konkrece pelosideritu a limonitu,
které byly v 1. pol. 19. století předmětem sběru. Hubáček (1979) dále ze
zdejších polí popisuje nálezy krystalovaného pyritu v pískovci,
vláknitý kalcit – satinspar a
tzv. zříceninový mramor. Momentálně (duben 2009) jsou zdejší pole
osázená, takže se zatím nálezy nepodařilo potvrdit.
Hluk -
Hluk -
- pole
v trati „Ostrožská“ (2009) - pole v trati „Ostrožská“
(2009)
Období těžby železných rud v magurských flyšových sedimentárních vrstvách na Bojkovicku a s tím navazující fungování železáren v Bojkovicích sice netrvalo dlouho, ale v tehdejší době mělo spolu s jinými činnostmi, souvisejícími s těžbou a tavbou rudy, veliký význam pro zaměstnanost množství zdejších obyvatel. Zdejší mineralogické nálezy – ukázky těžených rud nebudou sice patřit k ozdobám sbírek, ale zajisté poslouží jako dokladové vzorky ke kdysi pro tuto oblast významné těžbě železných rud ve zdejší, jinak mineralogicky chudé oblasti (vyjma nálezů v mladotřetihorních neovulkanitech na Bojkovicku a Uherskobrodsku).
Pozůstatky po bývalé těžbě na Bojkovicku a širším okolí jsou v naprosté většině případů zlikvidovány, navíc zapadly do přirozeného rázu zdejší krajiny. Většina staršími autory popsaných minerálů zde byla objevena.
Dokladované vzorky jsou uloženy ve sbírce autora příspěvku.
Veškerá fotodokumentace -
M. Bedáň
Historické fotografie -
Muzeum Bojkovice
Hubáček J. (1979): Geologickomineralogické exkurze na Uherskohradišťsku. – ONV Uh. Hradiště, odbor zemědělství, lesního a vodního hospodářství, 22-23.
Kocman L. (1982): Geologické poměry okresu Uherské Hradiště. – Okresní knihovna Uh. Hradiště, 42-43.
Kruťa T. (1945): Mineralogický výzkum Slovácka – Uh. Hradišťský a Napajedelský okres. – Sborník velehradský, nová řada, Velehrad, 14, 43-44.
Kruťa T. (1947): Nerosty ze sedimentárních hornin na Uherskobrodsku a Bojkovicku. – Časopis Vlast. spolku musejního, Olomouc, 56, sv.1, 9-17.
Kruťa T.
(1982): Uherskohradišťsko – Vlastivěda moravská - Mineralogické poměry,
geologická stavba a ložiska nerostných surovin na okrese Uherské Hradiště. –
Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Slovácké muzeum Uherské Hradiště,
11-12,22.