wz

Historické dolování Fe-rud v širším okolí Bojkovic

 

Miroslav Bedáň, Chaloupky 173, Babice u Uh. Hradiště, 687 03, mbedan@seznam.cz                  


 

Úvod

     V magurských flyšových sedimentárních horninách račanské jednotky, tvořených převážně pískovci, ale také i jílovci, slínovci, jíly a slíny, severně od řeky Olšavy SVV-směrem od Uherského Brodu, a to přímo v širším okolí Bojkovic, se vyskytují malá ložiska železných rud - nečistého zemitého ocelku, tzv. pelosideritu, a také limonitu.

     Pelosiderit vytváří slojky o mocnosti 5-8 cm, zřídka až do mocnosti 20 cm, jež vykliňují čočkovitě až na několik desítek metrů (Kruťa 1982). Pelosiderit se vyskytuje také ve tvaru kulovitých až bochníkovitých konkrecí velikosti pěsti až hlavy, které mají uvnitř šedavou barvu, a také útvarů s koncentrickou vnitřní stavbou, kterým se říká „sferosiderity“.

     Limonit tvoří jednak znečištěné zemité a drobivé masy, práškovité okry, ale také konkrece kulovitého tvaru, jež se na povrchu mění v železitý okr. Někde limonit vytváří zajímavé kruhové útvary, podobné houbám, které nasedají na povrch pískovce (např. v Rudimově v trati Lázky). Tyhle chudé železné rudy byly v první polovině 19. století předmětem těžby a sběru ve zdejších mnohých dolech a kutiskách na katastrech Bojkovic, Rudic, Záhorovic, Rudimova, Slavičína, Mařatic a Hluku.

 

 

Z historie dolování

     Dostupné historické prameny sice uvádějí těžbu Fe-rud ve zdejších revírech pouze v první polovině 19. století, ale vzhledem k názvům obcí Rudice a Rudimov, a také s přihlédnutím k údajným nálezům strusek z primitivní tavby Fe-rud např. na archeologické lokalitě Gradce u Rudimova, jež je v blízkosti starých dolů, lze předpokládat prvopočátky těžby železných rud podstatně dříve. To je potvrzeno i nálezy primitivních pecí v této oblasti, tzv. „mazanic“ z období laténského. Jelikož ale neexistují žádné údaje, které by přesně počátek těžby datovaly, zaměříme se pouze na historickou těžbu z 1. poloviny 19. století.

    S příchodem nového majitele světlovského panství v Bojkovicích – hraběte J. Larisch - Mönnicha z Karviné, známého ostravsko-karvinského průmyslníka, došlo od r. 1830 k intenzivnímu vyhledávání železných rud ve zdejší oblasti. První povolení k dolování bylo uděleno vrchnosti ze zámku Světlov v Bojkovicích r. 1837, kdy byl založen „Jindřiščin důl“ u zahrady Jana Surmy na východním svahu obecní pastviny Háj v Bojkovicích. V pozdější době byla otevřena další důlní díla v tratích Nad potokem, Ve žlebích, Mezižlebí, Farářka, Na dílech, Nad kostelem, V osyčí a jinde. Kromě dolů v okolí Bojkovic se začalo s průzkumem a otvírkou dalších důlních děl již mimo katastr Bojkovic.

 

Bojkovice – „Nad potokem“ – staré doly

(Historická fotografie – Muzeum Bojkovice)

 

   Rudicích se započalo s těžbou pelosideritu a limonitu v trati Jalovčí. Opuštěné doly, zavalené štoly a jiné stopy po hornické činnosti jsou patrné mezi Nezdenskou kaplí jihovýchodně od obce a lesem Seč, na pravém břehu Rudického potoka – jsou zde táhlé hluboké žleby, jež vznikly vlivem povrchového dolování a sesutím štol, přičemž širší žleb je terasovitě vybrán. Další těžba byla v Příčném žlebu, situovaném výše na sever, na jehož spodním konci je studna zvaná „Petrolejka“ s vodou nesoucí stopy po naftě, a také v části Rudisko. Analýzy dvou vzorků sferosideritů z Rudic, provedené v Karviné r. 1844, prokázaly u prvního vzorku 29,5 % a u druhého vzorku 33 % železného oxidátu.

    Rudimově u Slavičína se dolovalo v tratích Lochy a Drahance v okolí staré stezky „Hradská niva“, kde jsou dosud patrné opuštěné doly, zavalené štoly a další stopy po hornické činnosti.

    Ve Slavičíně se těžil pelosiderit a limonit v levém břehu Říky proti býv. Neusserovu mlýnu v trati Stráň, po pravé straně silnice ze Slavičína do Rudimova. Analýza zdejšího limonitu, provedená r. 1844 v Karviné, prokázala 25 % železného oxidátu. Na rozdíl od limonitu tehdy současně provedená analýza vzorku zdejšího pelosideritu prokázala pouze 14 % železného oxidátu.

   K. Hauer se r. 1853 zmiňuje také o opuštěných dolech v Záhorovicích (Kruťa 1982). Bližší údaje a situování dolů ovšem nejsou známy.

 

    Trochu stranou leží výskyt pelosideritových a limonitových konkrecí v Hluku a v Uherském Hradišti – Mařaticích. Na katastru Hluku byly volné konkrece sbírány na polích v okolí a vozeny do Jindřiščiny huti do Bojkovic. V Uherském Hradišti – Mařaticích v prostoru bývalé Štanclovy cihelny vpravo od cesty do vinohradů byly v pontských neogenních slínech staré doly na pelosiderit a limonit, který se zde těžil a vozil se do Jindřiščiny huti do Bojkovic. O zdejších opuštěných dolech se zmiňuje r. 1906 H. Laus (Kruťa 1982).

 

     R. 1847 se údajně vytěžilo ve všech dolech, spadajících pod Jindřiščinu huť v Bojkovicích, celkem 22.085 věder rudy v ceně 8606 zlatých, 32 krejcarů.

 

 

Z historie železáren v Bojkovicích

    Hrabě Larisch-Mönnich využil nadbytku hlavně bukového dřeva v panských lesích a levné pracovní síly za tehdejší doby roboty a nechal v Bojkovicích r. 1840 postavit železárny podle vzoru salmských železáren v Blansku. Jindřiščina huť (Henriettenhütte) byla vystavěna pod zámkem Světlovem nad levým břehem řeky Olšavy, nedaleko dnešního vlakového nádraží v Bojkovicích, směrem k obci Záhorovice. Huť sestávala z vysoké pece, šichtovací věže, krytého mostu, tavírny, čistírny a formírny. Největšího rozmachu dosáhla huť v r. 1847, kdy zde a v okolních dolech bylo zaměstnáno 170 horníků, hutníků a ostatních pomocných sil (Kocman 1982).

 

Bojkovice – „Jindřiščina huť“ – rekonstrukce podle půdorysu

(Historická fotografie – Muzeum Bojkovice)

 

  V r. 1843 se vyrobilo 2,718 tun surového železa a 6,425 tun méně kvalitní litiny. Pec měla týdenní kapacitu 300 metráků, často však produkce klesala pod polovinu. Ruda z okolí Bojkovic nepostačovala k pokrytí plné kapacity huti a proto byla povozy dovážena až ze železnorudných dolů ze Strážovic a Větéřova u Kyjova. Zdejší výrobní produkce obsahovala velké množství předmětů, prodávaných po celé tehdejší habsburské monarchii, jako např. žehličky, hmoždíře, kamna, vodovodní potrubí, různá závaží, zábradlí, náhrobní desky atd. Při rekonstrukci světlovského zámku byla většina železných dílů a předmětů vyrobena právě ve zdejší huti. Postupně však nepříznivé okolnosti čím dál tím více ztěžovaly provoz a další rozvoj železáren. Těžená ruda obsahovala v průměru pouze okolo 9 – 14 % železa. V huti se projevovala častá poruchovost, zvyšovaly se náklady na dopravu rudy ze vzdálenějších míst, vzdálenost od železnice byla veliká, chyběly povozy. Hladina vody v řece Olšavě, tolik potřebné pro chod železáren, byla hodně kolísavá. Vrchnost se snažila o nápravu výměnou vedení železáren. Za 5 let od r. 1840 do r. 1845 se ve vedení železáren vystřídali 4 ředitelé. Od r. 1845 byla výroba již ztrátová a r. 1848 došlo k částečnému zastavení provozu. Výroba byla omezena pouze na kovářské železo. R. 1854 došlo k úplnému ukončení činnosti železáren. R. 1888 byla železná pec a budovy železáren strženy. Něco z mála archivních a také hmotných památek, co se týká zdejších železáren, je vystaveno v Muzeu v Bojkovicích na zámku Nový Světlov.

 

 

Výskyt minerálů a učiněné nálezy

     Veškeré pátrací akce po pozůstatcích těžby Fe-rud na Bojkovicku byly uskutečněny začátkem dubna 2009.

 

Bojkovice

     V Bojkovicích byly navštíveny pozůstatky starých dolů v tratích Ve žlebích, Nad potokem a Nad kostelem.

     Lokalita „Ve žlebí“ se nachází po levé straně silnice z Bojkovic do Rudimova, na kopci za výjezdem z Bojkovic. Lokalita je zcela zlikvidovaná. Z původní lokality byla udělaná skládka odpadu. Momentálně je skládka zrekultivována, terén je zatravněn, takže možnost nálezů je absolutně nulová.

 

                                         

Bojkovice – „Ve žlebí“ -                                         Bojkovice – „Nad potokem“ -

- býv. staré doly (2009)                                           - býv. staré doly (2009)

 

    Lokalita „Nad potokem“, která se nachází pod lokalitou „Ve žlebí“, je postupně místními zavážena odpadky, možnost nálezů opět nulová.

    Jedinou šanci na nálezy skýtá lokalita v trati „Nad kostelem“, ke které se dostaneme jednou z uliček, které jsou nad bojkovickým kostelem, cestou do zahrádek podél domků pořád nahoru, až dojedeme po kamenité cestě k zahrádkám po levé straně a k otevřené bráně, vedoucí do areálu motokrosové trati.

 

          

Bojkovice – „Nad kostelem“ -                               Bojkovice – „Nad kostelem“ -

- býv. staré doly (2009)                                           - býv. staré doly (2009)

 

Z bývalých dolů vznikla motokrosová dráha a jsou zde navezené hromady hlíny, ze které jsou vytvořeny terénní nerovnosti pro motokros, ale některé bývalé těžní tahy zůstaly zachovány, ač jsou silně zarostlé. Dle informace jednoho z místních obyvatel ve zdejším arerálu bývalých dolů byla v relativně nedávné době skládka vojenské munice, k vidění zde při návštěvě byla hromada prázdných vojenských bedýnek od granátů.

 

          

Bojkovice – „Nad kostelem“ -                                Bojkovice – „Nad kostelem“ -

- býv. staré doly (2009)                                           - býv. staré doly (2009)

 

Ve vyježděných tratích a v okolí těžních tahů bylo nalezeno několik vzorků limonitu v pískovci ve formě okrů a povlaků, a také pelosiderit šedavé barvy jako kulovitá konkrece.

 

           

Limonit (10x9cm)                                                    Limonit v pískovci (7x6cm)

- Bojkovice – „Nad kostelem“ (2009)                     - Bojkovice – „Nad kostelem“ (2009)                                     

 

Pelosiderit (8x8cm)                                                    

- Bojkovice – „Nad kostelem“ (2009)

 

Kalcit tvoří drobné nedokonalé nažloutlé klencové krystalky do 3 mm na pískovci a také je vrostlý štěpný bílé barvy v pískovci. V několika vzorcích pískovce byla nalezena až 10 mm veliká zrna bledězeleného hydratovaného silikátu glaukonitu. Tento minerál je všudypřítomným v pískovci na všech dále popsaných lokalitách.

 

          

Kalcit ( x-do 3mm) -                                                Glaukonit v pískovci (zrna do 1cm) -

- Bojkovice – „Nad kostelem“ (2009)                    - Bojkovice – „Nad kostelem“ (2009)                                     

 

 

Rudice

     Rudice jsou momentálně nejnadějnější lokalitou pro nález ukázek kdysi těžených Fe-rud na Bojkovicku. Cestou z Nezdenic nahoru k Rudicím se po asi 2 km jízdy vlevo od silnice, 200 m před kapličkou, nachází areál firmy na výrobu a pronájem zemědělských strojů. Auto můžeme zaparkovat vpravo přes silnici na parkovišti a vydat se pěšky vpravo dolů do lesa po lesní cestě, která dále přechází ve stezku. Stezka narazí na vyschlý pravostranný přítok Rudického potoka. Odtud pokračujeme lesem vlevo podél bývalého těžního tahu, až dostoupáme po asi 300 m ke konci lesa, kde se v těžním tahu v trati Jalovčí nachází pozůstatek zasypané štoly.

 

          

Rudice – „V jalovčí“ -                                            Rudice – „V jalovčí“ -                                    

- býv. staré doly (2009)                                           - pozůst. propadlé štoly (2009)

 

Ještě výše po levé straně objevíme pozůstatek starých betonových základů, pocházející pravděpodobně z původního období těžby. Výše do kopce je zbytek haldičky a pod ní se opět nachází smutný fenomén této doby – černá skládka.

 

          

Rudice – „V jalovčí“ -                                            Rudice – „V jalovčí“ -                                     

- betonový základ z období těžby (2009)                - pozůstatek haldičky (2009)

 

V okolí pozůstatku haldičky a podél těžního tahu je možnost nálezu limonitových konkrecí, nebo vzorků pískovce, po jejichž rozklepnutí se uvnitř objeví zlimonitizovaná jádra, která svou koncentrickou stavbou připomínají „achátovou“ kresbu. Vnitřní pecka je tvořena zbytkem pískovce, dále rezavým limonitem, potom následuje černá obruba, po ní opět světlejší vrstva limonitu a nakonec tmavší obruba.

 

           

Limonit (11x10cm) -                                                Limonit (9x7cm) -

- Rudice – „V jalovčí“ (2009)                                  - Rudice – „V jalovčí“ (2009)                         

 

     Pokud půjdeme od horní haldičky zpátky dolů a dáme se lesem kousek vlevo, přejdeme přes nízký hřeben a dostaneme se na úbočí další lokality těžby pelosideritu a limonitu v Příčném žlebu. Celé okolí je tady rozryté bývalými povrchovými dobývkami, zapadlými jámami a propadlými chodbami. Sejdeme až dolů do údolí Rudického potoka, po jeho pravé straně jsou nejvýraznější pozůstatky starých dobývek.

 

          

Rudice – „Příčný žleb“ -                                         Rudice – „Příčný žleb“ -             

- býv. staré doly (2009)                                            - pozůstatek haldičky (2009)

 

Rudický potok v tomto místě protéká až 3 m vysokými zářezy v kaňonu. V údolí potoka bylo nalezeno několik ukázek limonitických rud v pískovci a několik vzorků pelosideritu šedé barvy uvnitř. Největší nalezený vzorek pelosideritu má v průměru okolo18 cm, vnější obal této konkrece velikosti dětské hlavy je bílý, uvnitř je celistvý tmavě šedé barvy a je zde trhlina, vyhojená kalcitovou žilkou.

 

          

Pelosiderit (18x18cm) -                                           Pelosiderit (16x16cm) -                                              

- Rudice – „Příčný žleb“ (2009)                             - Rudice – „Příčný žleb“ (2009)                                      

 

Pyroluzit tvoří v pelosideritech typické černé dendritické stromečkovité povlaky. V pískovci se vyskytuje štěpný kalcit bílé barvy.

 

    

Rudimov

     Asi 1 km za Rudimovem směrem na Slavičín vede vlevo od silnice Bojkovice-Rudimov-Slavičín odbočka lesní cesty v trati Drahance. Asi 300 m od odbočky vpravo se nachází první pozůstatek po bývalé těžbě Fe-rud – polozasypaná jáma.

 

          

Rudimov – „Drahance“ -                                       Rudimov – „Drahance“ -        

- býv. staré doly (2009)                                           - býv. staré doly (2009)                                                

 

Pokud budeme pokračovat dále lesem, podél lesní cesty vpravo se nacházejí další pozůstatky dolování – propadlé štoly a těžní tahy. Další pozůstatky jsou i vlevo od lesní cesty. Asi 300 m hlouběji do lesa z odbočky a 100 m od hlavní cesty se nachází větší propadlá bývalá šachtice, která je zčásti zatopena vodou a slouží jako napajedlo pro lesní zvěř, o čemž svědčí četné zvířecí stopy v okolí.

 

          

Rudimov – „Drahance“ -                                       Rudimov – „Drahance“ -        

- býv. šachtice (2009)                                              - býv. šachtice (2009)                                                

 

     V okolí pozůstatků těžby byly nalezeny vzorky limonitu v pískovci ve formě okrů a povlaků, také jako znečištěný a zemitý. Pelosiderit se zde nepodařilo nalézt, všechny pozůstatky po dolování jsou zarostlé, zatopené a silně zapadané listím.

 

 

 

Rudimov – „Drahance“

- býv. staré doly (2009)                                                

 

 

Slavičín

     Na SZ - okraji Slavičína směrem z odbočky od Rudimova se nad potokem Říka zvedá prudký zalesněný svah. Situovaná lokalita bývalé těžby se nachází v této části zvané „Stráň“, přímo naproti bývalému Neusserovu mlýnu, na levé straně Říky. Vede k němu sice po asi 100 m asfaltová odbočka vlevo mezi domy, ale končí u bývalého mlýna, ze kterého je obytná budova na soukromém pozemku. Pokud pojedeme po hlavní silnici dále do Slavičína, po zhruba 800 m se dáme odbočkou vlevo, která vede mezi domky. Po dalších 100 m odbočíme opět vlevo a pojedeme mezi novostavbami zpátky směrem k lesu, až po pravé straně narazíme na polní cestu, zavezenou částečně sutí, která směřuje k zahrádkám. Tady je možné nechat auto a po polní cestě se vydáme podél zahrádek k louce a dále po louce až k lesu, který je nad Říkou. Na okraji lesa narazíme na lesní pěšinu. Ihned od okraje lesa pod pěšinou vlevo uvidíme v prudkém svahu vyhloubené těžní tahy, které jsou hluboké až 10 m a směřují ve svahu od Říky nahoru až po lesní pěšinu.

 

           

Slavičín – „Stráň“ -                                                  Slavičín – „Stráň“ -                                           

- býv. staré doly (2009)                                            - býv. staré doly (2009)                                                

 

Z celkem pěti těžních tahů některé z nich částečně pokračují i nahoru do lesa vpravo od lesní pěšiny, kde jsou i pozůstatky částečně sesutých a zasypaných těžních jam.

 

          

Slavičín – „Stráň“ -                                                 Slavičín – „Stráň“ -                                           

- býv. staré doly (2009)                                           - býv. staré doly (2009)                                                

 

     V okolí těžních tahů byly nalezeny vzorky limonitu v pískovci, tvořící náteky. Pelosiderit se nepodařilo vypátrat. V pískovci se objevují žilky štěpného kalcitu bílé barvy.

 

          

Limonit v pískovci (6x5cm)                                    Limonit (8x7cm)

- Slavičín – „Stráň“ (2009)                                      - Slavičín – „Stráň“ (2009)                                      

 

Kruťa (1947) popisuje ze zdejších dolů baryt jako dobře vyvinuté drobné tabulkovité krystaly v drůzovitém seskupení mléčně bílé, nažloutlé nebo namodralé barvy, které při okrajích prosvítají. Krystalky barytu nasedají na pískovec a jsou 2 – 4 mm veliké. Baryt se při návštěvě nepodařilo nalézt, těžní tahy jsou zasucené, zarostlé a zapadané listím, v některých místech opět bují černé skládky.

 

                       

Slavičín – „Stráň“ -                                                 Slavičín – „Stráň“ -                                           

- býv. staré doly (2009)                                           - býv. staré doly (2009)                                                

 

 

Mařatice

     V části Uherského Hradiště – v Mařaticích byly bývalé doly na limonit a pelosiderit (Kruťa 1945) zcela zlikvidovány již dávno dříve při bagrování hliniště bývalé Štanclovy cihelny, kde byl proveden geol. průzkum v r. 1957 (Kruťa 1982). Cihelna byla funkční ještě v 80. letech 20. stol. Pozůstatek hliniště se nachází JV od hlavní silnice z Mařatic do Jarošova, cestou nahoru ke sklípkům a vinohradům, po pravé straně. Areál cihelny je zcela zaniklý, je zde postaveno sídlo firmy Synot. Většina bývalého hliniště je zatravněna, na části jsou postaveny rodinné domy. V pravé spodní části bývalého hliniště je postaveno dětské dopravní hřiště. Nad ním je za plotem odkrytá část svahu hliniště jako poslední chatrný pozůstatek těžby slínů s vložkami pískovců, ke kterému se stejně nedá dostat. Možnost nálezů je tedy naprosto nulová.

 

          

Uh. Hradiště - Mařatice  -                                      Uh. Hradiště - Mařatice  -

- býv. hliniště cihelny (2009)                                   - býv. hliniště cihelny (2009)                                                

 

 

Hluk

     Jižně od Hluku v trati „Ostrožská“ a „Dílce“ se na polích nacházejí konkrece pelosideritu a limonitu, které byly v 1. pol. 19. století předmětem sběru. Hubáček (1979) dále ze zdejších polí popisuje nálezy krystalovaného pyritu v pískovci, vláknitý kalcit – satinspar a  tzv. zříceninový mramor. Momentálně (duben 2009) jsou zdejší pole osázená, takže se zatím nálezy nepodařilo potvrdit.

 

          

Hluk  -                                                                     Hluk  -                                          

- pole v trati „Ostrožská“ (2009)                           - pole v trati „Ostrožská“ (2009)                                       

 

 

Závěr

     Období těžby železných rud v magurských flyšových sedimentárních vrstvách na Bojkovicku a s tím navazující fungování železáren v Bojkovicích sice netrvalo dlouho, ale v tehdejší době mělo spolu s jinými činnostmi, souvisejícími s těžbou a tavbou rudy, veliký význam pro zaměstnanost množství zdejších obyvatel. Zdejší mineralogické nálezy – ukázky těžených rud nebudou sice patřit k ozdobám sbírek, ale zajisté poslouží jako dokladové vzorky ke kdysi pro tuto oblast významné těžbě železných rud ve zdejší, jinak mineralogicky chudé oblasti (vyjma nálezů v mladotřetihorních neovulkanitech na Bojkovicku a Uherskobrodsku).

     Pozůstatky po bývalé těžbě na Bojkovicku a širším okolí jsou v naprosté většině případů zlikvidovány, navíc zapadly do přirozeného rázu zdejší krajiny. Většina staršími autory popsaných minerálů zde byla objevena.

 

Dokladované vzorky jsou uloženy ve sbírce autora příspěvku.

Veškerá fotodokumentace - M. Bedáň

Historické fotografie - Muzeum Bojkovice

 

          

Literatura

     Hubáček J. (1979): Geologickomineralogické exkurze na Uherskohradišťsku. – ONV Uh. Hradiště, odbor zemědělství, lesního a vodního hospodářství, 22-23.

     Kocman L. (1982): Geologické poměry okresu Uherské Hradiště. – Okresní knihovna Uh. Hradiště, 42-43.

     Kruťa T. (1945): Mineralogický výzkum Slovácka – Uh. Hradišťský a Napajedelský okres. – Sborník velehradský, nová řada, Velehrad, 14, 43-44.

     Kruťa T. (1947): Nerosty ze sedimentárních hornin na Uherskobrodsku a Bojkovicku. – Časopis Vlast. spolku musejního, Olomouc, 56, sv.1, 9-17.

     Kruťa T. (1982): Uherskohradišťsko – Vlastivěda moravská - Mineralogické poměry, geologická stavba a ložiska nerostných surovin na okrese Uherské Hradiště. – Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Slovácké muzeum Uherské Hradiště, 11-12,22.