Pazourek
z Bobrůvky u Křižanova
Miroslav Bedáň, Chaloupky 173, Babice u Uh. Hradiště, 687
03, mbedan@seznam.cz
Na lokalitě Bobrůvka u Křižanova - ne na proslulém Houperku, ale JZ-směrem cca 1,5 km od obce na poli před lesem na malém návrší (ideální místo pro nějakou pravěkou osadu) vpravo od polní cesty k Radenicím, zhruba 150 m od lesa byl letos v únoru při hledání záhněd a jiných křemenných odrůd v pegmatitových žilách, které se zde vyskytují v několika rojích, kromě křemenných odrůd nalezen také opracovaný pazourek ve tvaru špice pro nějaký oštěp nebo nůž pravěkého lovce s pěkně ostrými hranami - tzv. artefakt (největší velikost nalezených krystalů kouřově hnědých záhněd a křemenů jednoduchého tvaru byla 5 cm, jedna nalezená záhněda s kostrovitým vývojem je velikosti 10 x 8 cm).
M01. Skupina Záhněd a Křemenů M02. Záhněda s kostr. vývojem
(Bobrůvka-JZ - 2007) (Bobrůvka-JZ - 2007, vel. 10x8cm)
Pazourky
začal využívat k výrobě nástrojů v době kamenné člověk neandrtálského
typu. Pazourek má tu vlastnost, že pokud se do něj uhodí nějakým jiným kamenem,
odštípne se ostrá hrana. Pazourek byl tedy zpracováván štípáním na tenké ostré
štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů. První neandrtálské nástroje
byly hodně hrubé, dokonce je těžké říct, zda některé objevené kameny byly
opravdu dílem člověka. Ale ke konci svého období se neandrtálci stali ve
štípání pazourku docela zručnými a vyráběli si některé jemnější, specializované
nástroje a zbraně. Pazourky byly v době kamenné přidělávány k dřevěné
rukojeti, avšak nejdříve, alespoň v ranném období neandrtálci drželi zbraně
přímo v rukou, možná, že je drželi v kusu kůže, aby se nepořezali o ostré hrany
kamene. V jedné jeskyni v Libanonu bylo nalezeno
přes milion kusů pazourků, které vyrobil člověk. Těžko se dozvíme, kdy
pračlověka prvně napadlo přidělat pazourek k dřevěné rukojeti. Pazourek byl pro
své vlastnosti jedním z nejvíce užívaných materiálů pro výrobu kamenných
nástrojů v době kamenné.
M03. Pazourek - Artefakt (přední strana) M04. Pazourek - Artefakt (zadní strana)
(Bobrůvka-JZ – 2007, vel.7x2,5 cm) (Bobrůvka-JZ - 2007)
Pazourek
je tvrdá sedimentární
kryptokrystalická forma křemene, zařazená mezi odrůdy chalcedonu.
Je kompaktní, homogenního vzhledu a má lasturnatý lom. Obvykle je barvy šedé,
tmavě hnědé, černé, modré a často se skelným vzhledem. Vyskytuje se převážně ve
formě pecek - mandlí, konkrecí, uzlin, a to i větších objemů uvnitř
sedimentárních hornin, jako jsou křídy
a vápence.
Kryptokrystalický křemen, tvořící pazourek, je odvozen z organického
opálu, obsahujícího jehlice mořských hub. Způsob vzniku pazourku je
pravděpodobně výsledkem chemických změn při tvorbě sedimentárních hornin pod
tlakem – při procesu diageneze. Vznik pazourku probíhal tak, že gelovitý
materiál s obsahem křemíku vyplňoval dutiny v sedimentech a v nich
proběhla při ztuhnutí přeměna v SiO2. To by vysvětlovalo
složité tvary, ve kterých se přirozený pazourek v přírodě objevuje.
V Evropě se nejlepší pazourek pro výrobu
nástrojů vyskytuje v Belgii v Obourgu v pazourkových dolech Spiennes
(Neolithic Flint Mines at Spiennes Mons), dále ve Velké Británii
v křídových útesech na pobřeží průlivu La Manche a v Grimes Graves, ve
Francii v Pařížské pánvi, v Německu v ložiscích na Rujáně (např. na mysu
Arkona), a v Polsku v jurských vrstvách v Krakowské oblasti.
Na Moravě se pazourky nacházejí na několika
místech, zvláště pěkné se vyskytují v Moravském krasu v okolí Rudic
(pískovna Seč) a v okolí Olomučan (lůmek „Hrubých“ a okolní pole –
s nálezy amonitů a jiných fosilií v pazourku a jurském vápenci a také
proslulých „Rudických geod“) jako pozůstatky jurského moře. V Brně –
Černovicích v pískovně v sedimentech Tuřanské terasy se nalézají
přetransportované pazourky z Moravského krasu z Rudické oblasti. Na
Severní Moravě na Ostravsku, Opavsku, Hlučínsku, Jesenicku a na jiných místech
můžeme nalézt pazourky jako pozůstatky severských kontinuálních materiálů (např.
stará pískovna v Kobeřicích u Opavy blízko povrchového dolu na sádrovec,
stará pískovna ve Fulneku aj.). V okolí Nového Jičína jsou nalezené
pazourky pozůstatkem glacifluviálních sedimentů, pocházejících z beskydské
křídy.
M05. Pazourek - Artefakt
(Bobrůvka-JZ - 2007)
Nejbližším importním místem pazourku do Bobrůvky je Moravský kras, takže je vyloučeno, aby se přirozenou cestou pazourek dostal až sem. Přímo je výskyt pazourku v širokém okolí Bobrůvky a vůbec v této oblasti s pegmatity, rulami a migmatity z horninového hlediska nemožný, také orací radlici pluhu traktoru by se v žádném případě nepodařilo vyštípnout z pazourku takový nástroj. Proto je předpoklad, že to bude skutečně část nástroje nějakého pračlověka. Nález je v této oblasti celkem překvapivý.
Dokladovaný Pazourek - artefakt a vzorky křemenných odrůd jsou uloženy ve sbírce autora příspěvku.
Literatura:
Kruťa T. (1966): Moravské nerosty a jejich
literatura 1940-1965. – Moravské zemské muzeum, Brno
Kruťa T. (1973): Slezské nerosty a jejich
literatura – Moravské zemské muzeum,
Brno
Chris Pellant (1992): Rocks and Minerals (Dorling
Kindersley Ltd., London, 1992), přelož. Horniny a minerály – Vydavatelství
Osveta Martin, SR, 1994
Zimák J. a kol. (1997): Průvodce ke geologickým
exkurzím – Morava – Střední a jižní část. – Vydavatelství Univerzity Palackého
Informace
z Internetu:
Wikipedia – Otevřená internetová
encyklopedie:
www.wikipedia.org