wz

Pazourek z Bobrůvky u Křižanova

 

Miroslav Bedáň, Chaloupky 173, Babice u Uh. Hradiště, 687 03, mbedan@seznam.cz


 

 Na lokalitě Bobrůvka u Křižanova - ne na proslulém Houperku, ale JZ-směrem cca 1,5 km od obce na poli před lesem na malém návrší (ideální místo pro nějakou pravěkou osadu) vpravo od polní cesty k Radenicím, zhruba 150 m od lesa byl letos v únoru při hledání záhněd a jiných křemenných odrůd v pegmatitových žilách, které se zde vyskytují v několika rojích, kromě křemenných odrůd nalezen také opracovaný pazourek ve tvaru špice pro nějaký oštěp nebo nůž pravěkého lovce s pěkně ostrými hranami - tzv. artefakt (největší velikost nalezených krystalů kouřově hnědých záhněd a křemenů jednoduchého tvaru byla 5 cm, jedna nalezená záhněda s kostrovitým vývojem je velikosti 10 x 8 cm).

 

               

M01. Skupina Záhněd a Křemenů                       M02. Záhněda s kostr. vývojem                                      

(Bobrůvka-JZ - 2007)                                            (Bobrůvka-JZ - 2007, vel. 10x8cm)        

 

 Pazourky začal využívat k výrobě nástrojů v době kamenné člověk neandrtálského typu. Pazourek má tu vlastnost, že pokud se do něj uhodí nějakým jiným kamenem, odštípne se ostrá hrana. Pazourek byl tedy zpracováván štípáním na tenké ostré štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů. První neandrtálské nástroje byly hodně hrubé, dokonce je těžké říct, zda některé objevené kameny byly opravdu dílem člověka. Ale ke konci svého období se neandrtálci stali ve štípání pazourku docela zručnými a vyráběli si některé jemnější, specializované nástroje a zbraně. Pazourky byly v době kamenné přidělávány k dřevěné rukojeti, avšak nejdříve, alespoň v ranném období neandrtálci drželi zbraně přímo v rukou, možná, že je drželi v kusu kůže, aby se nepořezali o ostré hrany kamene. V jedné jeskyni v Libanonu bylo nalezeno přes milion kusů pazourků, které vyrobil člověk. Těžko se dozvíme, kdy pračlověka prvně napadlo přidělat pazourek k dřevěné rukojeti. Pazourek byl pro své vlastnosti jedním z nejvíce užívaných materiálů pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné.

        

M03. Pazourek - Artefakt (přední strana)       M04. Pazourek - Artefakt (zadní strana)

(Bobrůvka-JZ – 2007, vel.7x2,5 cm)                 (Bobrůvka-JZ - 2007)        

 

Pazourek je tvrdá sedimentární kryptokrystalická forma křemene, zařazená mezi odrůdy chalcedonu. Je kompaktní, homogenního vzhledu a má lasturnatý lom. Obvykle je barvy šedé, tmavě hnědé, černé, modré a často se skelným vzhledem. Vyskytuje se převážně ve formě pecek - mandlí, konkrecí, uzlin, a to i větších objemů uvnitř sedimentárních hornin, jako jsou křídy a vápence. Kryptokrystalický křemen, tvořící pazourek, je odvozen z organického opálu, obsahujícího jehlice mořských hub. Způsob vzniku pazourku je pravděpodobně výsledkem chemických změn při tvorbě sedimentárních hornin pod tlakem – při procesu diageneze. Vznik pazourku probíhal tak, že gelovitý materiál s obsahem křemíku vyplňoval dutiny v sedimentech a v nich proběhla při ztuhnutí přeměna v SiO2. To by vysvětlovalo složité tvary, ve kterých se přirozený pazourek v přírodě objevuje.

 V Evropě se nejlepší pazourek pro výrobu nástrojů vyskytuje v Belgii v Obourgu v pazourkových dolech Spiennes (Neolithic Flint Mines at Spiennes Mons), dále ve Velké Británii v křídových útesech na pobřeží průlivu La Manche a v Grimes Graves, ve Francii v Pařížské pánvi, v Německu v ložiscích na Rujáně (např. na mysu Arkona), a v Polsku v jurských vrstvách v Krakowské oblasti.

 Na Moravě se pazourky nacházejí na několika místech, zvláště pěkné se vyskytují v Moravském krasu v okolí Rudic (pískovna Seč) a v okolí Olomučan (lůmek „Hrubých“ a okolní pole – s nálezy amonitů a jiných fosilií v pazourku a jurském vápenci a také proslulých „Rudických geod“) jako pozůstatky jurského moře. V Brně – Černovicích v pískovně v sedimentech Tuřanské terasy se nalézají přetransportované pazourky z Moravského krasu z Rudické oblasti. Na Severní Moravě na Ostravsku, Opavsku, Hlučínsku, Jesenicku a na jiných místech můžeme nalézt pazourky jako pozůstatky severských kontinuálních materiálů (např. stará pískovna v Kobeřicích u Opavy blízko povrchového dolu na sádrovec, stará pískovna ve Fulneku aj.). V okolí Nového Jičína jsou nalezené pazourky pozůstatkem glacifluviálních sedimentů, pocházejících z beskydské křídy.

 

M05. Pazourek - Artefakt               

(Bobrůvka-JZ - 2007)        

 

Nejbližším importním místem pazourku do Bobrůvky je Moravský kras, takže je vyloučeno, aby se přirozenou cestou pazourek dostal až sem. Přímo je výskyt pazourku v širokém okolí Bobrůvky a vůbec v této oblasti s pegmatity, rulami a migmatity z horninového hlediska nemožný, také orací radlici pluhu traktoru by se v žádném případě nepodařilo vyštípnout z pazourku takový nástroj. Proto je předpoklad, že to bude skutečně část nástroje nějakého pračlověka. Nález je v této oblasti celkem překvapivý.

 

Dokladovaný Pazourek - artefakt a vzorky křemenných odrůd jsou uloženy ve sbírce autora příspěvku.

 

 

Literatura:

 

   Kruťa T. (1966): Moravské nerosty a jejich literatura 1940-1965. – Moravské zemské muzeum, Brno

   Kruťa T. (1973): Slezské nerosty a jejich literatura  – Moravské zemské muzeum, Brno

   Chris Pellant (1992): Rocks and Minerals (Dorling Kindersley Ltd., London, 1992), přelož. Horniny a minerály – Vydavatelství Osveta Martin, SR, 1994

   Zimák J. a kol. (1997): Průvodce ke geologickým exkurzím – Morava – Střední a jižní část. – Vydavatelství Univerzity Palackého

 

Informace z Internetu:

   Wikipedia – Otevřená internetová encyklopedie: www.wikipedia.org